Petr letí do Koreje

 

Kdo je Petr Juriš

Třetím rokem studuji mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Letos zjara se mi naskytla možnost podat si přihlášku na některou ze zahraničních partnerských univerzit za účelem strávit zde jeden semestr na výměnném studijním pobytu. Hned zpočátku jsem věděl, že chci vyrazit dál než jen do Evropy. Nabídka se tímto rozhodnutím podstatně zúžila a já si mohl vybrat ani ne z deseti destinací. Po pečlivé analýze jednotlivých možností mi jasně vyšla jediná – JIHOKOREJSKÝ SOUL! 

BTW jsem velký fanoušek letectví a předtím, než jsem odjel studovat do Koreje, jsem pracoval několik let na letišti v Praze jako handlingový agent. Doufám, že se vám můj blog z Koreje bude líbit. Sledovat mě můžete také na mém Instagramu: https://www.instagram.com/petrjuris/ 

Text a foto: Petr Juriš

 

 

#2

Víkend na Jeju

 

Polovina prvního měsíce v Soulu je za mnou. Nové příspěvky zveřejním každý týden v neděli večer korejského času, což odpovídá odpoledni v Česku. Pokud budu (snad jen výjimečně) zaneprázdněn studijními povinnostmi a nebude čas na cestování ani spotting, updatuji s větším časovým rozestupem.

 

Můj druhý víkend pobytu v Koreji jsem strávil na Jeju. Je to malý ostrov vzdálený necelou hodinu letu na jih od Soulu. Wikipedie říká, že jeho rozloha činí 1 850 kma počet obyvatel dosahuje zhruba 605 000.

ZDE VLOŽIT ONLINE MAPU JEJU 

Rozhodnutí přišlo vcelku spontánně. V pondělí na mě dolehly místní vysoké teploty a touha zchladit se v moři. Vzhledem k tomu, že během podzimu se v Koreji údajně citelně ochlazuje, řekl jsem si, že asi nemá cenu výlet odkládat.

Koupě letenky nebyla moc snadná. Na Jeju se létá pouze z letiště Gimpo, které leží v centru města, půl hodiny od univerzity. Denně tam je operováno zhruba 130 zpátečních spojů. Létají tam Korean Air, Asiana Airlines a místní lowcosty Jeju Air, Jin Air, Eastar Jet, T’way Air a Air Busan. Na většinu letů jsou nasazovány B737-800/B737-900/A320/A321, přesto Korean létá ještě s A220, A330 a B777-200, Asiana s B767-300 a Jin Air rovněž s B777-200. Běžný cestující, kterému nezáleží, čím letí, sežene letenku v přepočtu za 1200 až 1500 Kč. Mně na tom samozřejmě záleželo, a tak jako nejvhodnější varianta za daných okolností se jevila cesta tam s B763 Asiany a zpět s B772 Jin Airu. Letenky stály v přepočtu lehce přes 2000 Kč. První zmíněná společnost nabízí v ceně odbavené zavazadlo, ta druhá ne, jelikož je nízkonákladová. Přesto, jak jsem později poznal, se na těchto letech velikost ani počet kabinových zavazadel nikterak nekontrolují.

 

 

✈️  Let OZ8957 GMP-CJU (pátek 6.9.2019)

Asiana Airlines, B767-38E (reg. HL7514)

Několik málo dní před odletem jsem dostal informaci o blížícím se tajfunu Lingling, který má během víkendu zasáhnout jak Jeju, tak Korejský poloostrov. Dokonce mi přišlo i několik automaticky rozesílaných tísňových výstrah na mé korejské telefonní číslo. Ještě v pátek ráno jsem se rozmýšlel, zda vůbec vyrazit a riskovat potenciální nebezpečí, nebo zůstat na koleji. Ale protože mi nevadí riskovat, vydal jsem se na cestu! Dopoledne jsem strávil spottingem na Gimpu, neboť byl plánován přílet Airbusu A330-300 China Eastern Airlines ve speciálním zbarvení propagujícím příběh Toy Story z dílny studia Pixar. Letiště má svá největší léta slávy za sebou; provozu v současné dominují už jen vnitrostátní lety. Tomuto tématu se ale budu podrobně věnovat až v některým z příštích příspěvků.

Let nakonec z důvodu povětrnostních podmínek zrušen nebyl, a tak jsem po 14. hodině usedl na palubu. Vidět interiér B767-300 Asiany byl pro mě v první chvíli šok. Myslel jsem si, že tato letadla byla původně používána na dálkové lety a v současné době již pouze dosluhují na těch vnitrostátních. Nejspíš to tak ale není, protože kabina byla celá v konfiguraci pro economy class, bez pro widebody letadla typických přepážek ve třetinách letadla s toaletami a galley. Že by bylo vnitřní uspořádání změněno mi přijde málo pravděpodobné, neboť letadlo působilo velice zastaralým dojmem, jako by bylo ve stejném stavu před téměř čtvrt stoletím dodáno. Nejvíce retro mi přišly biny na zavazadla, osobní osvětlení a obrazovky nad uličkami. Ve srovnání se stejným typem letadla Delta Air Lines, které prošlo rekonstrukcí a na jehož palubě jsem letěl letos v únoru, jsem byl skutečně velmi překvapen. Let byl obsazen dle mého odhadu ze zhruba 40 %.

Odletová tabule ve vnitrostátním terminálu letiště Gimpo

Oběd před odletem – sýrovo-šunkový toast a tiramisový krém

Odletový gate a má B767-300 Asiany
Kabina 22 let starého B767-300 Asiany v uspořádání full-economy. Toalety a galley jen v přední a zadní části letadla

Retro sedačky a osvětlení nad sedačkami. Chybí osobní větrák a tlačítko na přivolání CC. Světelné transparenty k připoutání cestujících naštěstí mají 🙂

Retro biny na příruční zavazadla

Další šok nastal, když jsem si prohlédl nabídku SkyShopu. Nestačil jsem se divit, co korejské aerolinky cestujícím nabízejí. Sortiment je skutečně velmi široký, od zavazadel, přes kuchyňské vybavení až po sekačky a jiné zahradnické potřeby. Na tomto krátkém letu bohužel prodej nebyl k dispozici, zajímalo by mě ale, jak to ve skutečnosti mají.

Ukázka z nabídky SkyShopu

Po startu z dráhy 14L jsme vystoupali do cestovní hladiny okolo 23 000 stop, v níž probíhá většina letů mezi těmito dvěma destinacemi. Posádka cestujícím nabídla nápoje. Výhled z okénka byl omezený z důvodu velké oblačnosti. Po necelé hodině jsme přistály na dráze 07 mezinárodního letiště v hlavním městě Jeju. Počasí poukazovalo na blížící se tajfun, bylo deštivo a vál silný vítr, který byl patrný už během finálního přiblížení. Provoz na letišti je poměrně silný, terminál byl přelidněný, cestujících čekajících v gatech bylo mnohem více, než kolik jich vídám v Praze.

Soul po startu z letiště GMP
Jižní území Jižní Koreje
Finální přiblížení na letiště CJU

Vzhledem ke špatnému počasí jsem jel z letiště taxi přímo do hotelu, ležícího na severním pobřeží zhruba 10 minut jízdy od letiště, kde jsem strávil zbytek dne.

 

 

🏞️  Místa k navštívení

V noci ostrov částečně zasáhl tajfun Lingling. Částečně proto, že jeho epicentrum se nacházelo nad mořem. Byl to docela zajímavý zážitek, tak silný vítr, aby mě vzbudil uprostřed noci jsem zatím ještě nezažil. Ráno a dopoledne ještě foukalo, ale obloha se začala protrhávat, a tak jsem v 11 hodin vyrazil zpět na letiště, odkud jsem se plánoval vydat na prohlídku ostrova.

Na webových stránkách visitjeju.net se nachází spousta cestovatelských typů a hlavně mapa tras veřejné dopravy. Po ostrově jezdí 8 autobusových linek, které spojují hlavní město s významnými místy. Jedním z nejzajímavějších míst, která bezpochyby stojí za to navštívit, jsou vodopády v blízkosti města Sogüpcho. Bohužel, jak mi bylo řečeno na přepážce turistických informací, v tento den byly kvůli počasí předešlou noc nepřístupné.

Rozhodl jsem se tedy na základě doporučení vydat se na východ. Cesta zabrala něco málo přes hodinu a jednosměrná jízdenka vyšla v přepočtu na 100 Kč. Mezi hlavní cíle východního pobřeží patří Seongsan Ilchulbong Peak, jenž je na seznamu světového dědictví UNESCO, pak malý přístav nacházející se v blízkosti, a hlavně ostrov Udo. Ten byl v sobotu opět nepřístupný, stejně jako vodopády. Poslední místem je pak park/oblast Seopjikoji. Strávil jsem tu asi 2 hodiny, mimo jiné ve městě poblíž, a pak se vydal zpět. V 15 hodin jsem dorazil zpět na letiště a stála přede mnou otázka, co dál. Rozhodnutí nebylo těžké. Počasí vypadalo natolik lákavě, že jsem se rozhodl pro spotting.

Turistické atraktivity na Jeju. Zdroj: https://www.habkorea.net/tour/jeju-island-private-tour/
Dálkový autobus přepravující turisty po ostrově
Seongsan Ilchulbong Peak (na seznamu UNESCO)
Seongsan Ilchulbong Peak a kůň
Nějaký památník
Srdce jako brána do města
Seongsan Ilchulbong Peak do třetice
Přístav

 

 

📸  Spotting

Pár dní po příletu do Koreje jsem navázal kontakt s místním spotterem. Ten mi doporučil vhodné fotomísto, kde jsem strávil zbytek dne až do soumraku. Nachází se necelých 10 minut cesty autem od terminálu. Je na silnici na kopci za letištěm nad úrovní oplocení a nabízí tak úžasný pohled na dění na ranveji, je-li v užívání směr 25. Na místo se sjelo více spotterů. Ačkoliv byly v sobotu zrušeny téměř všechny lety s Gimpem a provoz byl díky tomu „vyfiltrován“ od „nudných“ místních společností (ze kterých by v Evropě byli pochopitelně všichni paf), několik letadel sem divertovalo z Incheonu. Nejzajímavějším byl A350 Asiany na lince z Osaky, který ostrov dle informací od místních navštívil naposledy před dvěma lety v rámci výcviku posádek. Dále bylo zpožděno několik ranních letů, takže se naskytla možnost vyfotit zajímavá letadla v rozdílnou denní dobu za krásného počasí. Z (pro mě) zajímavých společností se tam objevily tyto: Tigerair Taiwan (A320), Juneyao Airlines (A320), Spring Airlines (A320), HK Express (A321) a AirAsia X (333). Poslední tři jmenované lze vidět i na Incheonu. Kromě toho jsem vyfotil také některé místní dopravce, z nichž největší radost jsem měl z A220 Korean Airu.

Mapa fotomíst na letišti CJU. Spot 1 je určen pro ranní focení, spot 2 pak pro odpolední. Na obou lze zachytit prakticky veškerý provoz. První z nich jsem bohužel nenavštívil kvůli špatnému počasí poslední den ráno
Spot 2
Opuštěné hlídací věže nacházející se okolo celého areálu letiště


Zajímavosti z místního provozu:

Airbus A350-941, Asiana Airlines, HL7579 (divert pinky KIX-ICN)
Airbus A320-232, Tigerair Taiwan, B-50003
Airbus A320-214, Spring Airlines, B-1672
Airbus A321-231, HK Express, B-LEB
Airbus A320-214, Juneyao Air, B-6966
Boeing 737-8JP, Jeju Air, HL8335
Airbus A220-300, Korean Air, HL8315

 

 

🌙  Večerní romantika na pobřeží

Po západu slunce jsem se vydal pěšky do asi 3 km vzdáleného hotelu. Převážná část cesty vedla podél pobřeží. Soumrak naskytl velmi pěkné pobřežní scenérie, a tak jsem se na několika místech zastavil a vyfotil. V půli trasy jsem narazil na Starbucks, kde jsem se po celém dni najedl a vyzkoušel místní koktejl z ovocné šťávy. K večeři byl sendvič. Musím říct, že v Koreji mají všechno hodně sladké, takže ani v něm nechyběla nějaká místní přísada. Pak už mé kroky vedly na konečně hotel. Zároveň mi přišla zpráva od spolužáků ze Sogang University s dotazy na počasí, neboť do Soulu se tajfun přihnal během odpoledne.

Socha hrnku kávy nedaleko kavárny Starbucks
Pan rybář v blízkosti mého hotelu. Byl jsem už tak unavený, že jsem si myslel, že je opravdový

 

 

✈️  Let LJ316 CJU-GMP (neděle 8.9.2019)

Jin Air, B777-2B5/ER (reg. HL7750)

Poslední den mého výletu, neděle, se už tak nevyvedla. Ráno bylo zataženo a pršelo, takže dopolední výlet nebo spotting byl v tu chvíli zavržen a já vyrazil před desátou hodinou na letiště. V pátek jsem si všimnul, že cestující drželi v ruce pro mě zvláštní palubní vstupenky, vypadající jako účtenky. Proto jsem zašel na check-in s žádostí o reprint, ačkoliv jsem měl mobilní. Ano! Skutečně je v Koreji – alespoň tedy na některých letech – tisknou tímto úsporným způsobem. Potom byl na programu dne oběd v letištní japonské restauraci. Objednal jsem si smažené vepřové maso s rýží a salátem. Jedli to tu skoro všichni. Nebylo to špatné, ale pro Evropana je takováto kombinace hlavního chodu a přílohy netradiční. Pak se blížil čas nástupu, a tak jsem se vydal do gatu. Hala byla opět přeplněná cestujícími směřujícími do Soulu.

Oběd v japonské restauraci
Nástupní gate

Palubní vstupenka vypadající jako účtenka a selfie před motorem tripla

Zpáteční let byl operován korejskou nízkonákladovou společností Jin Air a jejím Boeingem 777-200ER. Nástup probíhal na vzdálené stojánce, jeli jsme tedy autobusem, což bylo za deště nepříjemné. Hned při vstupu na palubu bylo jasné, že letadlo dříve používal Korean Air, což jsem si následně potvrdil na internetu. Jen sedačky byly nahrazeny jinými, bohužel bez obrazovek. Ty ovšem na krátkých letech stejně víceméně pozbývají významu. Jin Air ale operují i dálkové lety, například z Incheonu na malajsijské Kota Kinabalu. Nabídka SkyShopu byla už běžnější, přesto jsem zde také objevil nějaké kuchyňské náčiní. Na rozdíl od letu Asiana Airlines zde proběhnul, na místo rozlévání nápojů, ale nabídka byla omezená, a tak se prodej hrnců bohužel nekonal. Výlet skočil přistáním na RWY 32R letiště Gimpo.

Nástup za deště zpříjemnily kryté schody
Ekonomická kabina B777-200ER Jin Air
Nabídka SkyShopu. Ve srovnání s Asianou byl sortiment kuriózních předmětů značně omezený
Klesání na letiště GMP
Malé letiště nedaleko Soulu. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, o které se jedná. Pravděpodobně není určeno pro civilní provoz, neboť se nenachází označené na Flightradaru

Závěrečné selfie s letuškou Jin Airu a cesta do příletové haly

Jsem rád, že jsem cestu i přes obavy z počasí nakonec nezrušil. Byla by to velká chyba. I přes zavřená některá místa a špatné povětrnostní podmínky v pátek večer a v neděli ráno, a tím tedy nevyužitý čas pro poznávání i dalších zákoutí, se výlet vydařil, i díky povedenému spottingu. Během podzimu se sem na víkend chystám ještě jednou, abych to, co se nepodařilo, napravil.

 

 

 

#1

Odlet do Koreje – První spotting v ICN – N Seoul Tower – První den ve škole

 

 

✈️ Odlet do Koreje – 27. 8. 2019

Den D nastal v úterý 27. srpna 2019. Odlet. Volba routingu pro mě byla vcelku jasná. Ačkoliv máme z Prahy dvě přímá spojení se Soulem, bez většího rozhodování jsem se rozhodl pro let s mými oblíbenými Emirates přes Dubaj. To proto, že naší ‚YBOU,‘ na rozdíl od A380, jsem za poslední rok letěl několikrát (ne tedy do Soulu).

Hned ráno jsem zjistil, že na linku EK140 bude nasazeno letadlo registrace A6-EDD. Byl jsem trochu zklamaný, pač se jedná o jednu z nejstarších „velryb“ ve flotile společnosti (rok výroby 2008), která ještě není vybavena dotykovými obrazovkami na sedačkách, a stejně tak nenosí žádné speciální zbarvení.

Po rychle probíhajícím odbavení, rozloučení se s rodiči a kamarády, jsem nastoupil do letadla. Už v gatu mě překvapila nízká obsazenost letu. Podle mého odhadu cestovalo v ten den okolo 200 cestujících. Výhodou toho bylo, že většina cestujících měla pro sebe více sedaček a celý let tak byl mnohem pohodlnější. Mezi pasažéry byla i jedna známá osobnost, zpěvák Pavel Callta, sedící shodou okolností o řadu přede mnou. Samotný let, trvající něco málo přes 5 hodin, probíhal klidně. K večeři byla na výběr jako obvykle dvě teplá jídla, jedno z hovězího a jedno z vepřového masa. Poté nechyběla památeční fotka z polaroidu. V té době se naše letadlo již blížilo severnímu pobřeží Spojených arabských emirátů a po chvilce přistálo na dráze 30L dubajského letiště.

Odbavení na let EK140 Praha – Dubaj

Odevzdání zavazadel a rozloučení se s přáteli na letišti v Praze

Ekonomická třída Airbusu A380 Emirates
Večeře – hovězí maso s opečeným bramborem a špenátem

Fotka z polaroidu

 

 

✈️ DUBAJ

Parkovali jsme v zóně A. Návazný let do Soulu byl operován ze zóny C. Pravděpodobně z důvody opravy, nebo údržby podzemního vláčku spojujícího obě části Terminálu 3 byli cestující převáženi autobusy po letištní ploše, což bylo vcelku zdlouhavé. Po rychlém občerstvení v podobě pití a sendviče jsem šel čekat na odlet do východu C16. Návštěvu Emirates Official Store jsem tentokrát zavrhnul, neboť bych měl problém nakoupené předměty uskladnit. Ale určitě se tam stavím cestou zpět! Let EK322 byl operován letadlem registrace A6-EEB. To je o čtyři roky novější a má již zmíněné dotykové obrazovky  V nedávné době nosilo speciální zbarvení propagující FC Arsenal, před několika měsíci ale bylo odstraněno. Naštěstí jsem ho stihl dvakrát vyfotit, v Praze a v Paříži.

Zhruba dvě třetiny letu jsem prospal. Jeho obsazenost se přibližovala 100 %, tudíž komfort nebyl už takový jako při první cestě. Vedle mě seděli dva Alžířané, kteří cestovali s místním sportovním týmem pravděpodobně na nějaký zápas či soustředění. Většinu cestujících pak tvořili pochopitelně Korejci, byť mezi nimi bylo i jisté procento jiných národností. Ke snídani se podávala vaječná omeleta, výběr oběda pak byl podobný jako na předchozím letu. Převážná část trasy probíhala za světla a nad územím Číny. Po osmi hodinách jsme přistáli na dráze 34 letiště Incheon.

Gate C16 letiště v Dubaji

Oběd – kuřecí plátek s bramborem, paprikou a hráškem
Trasa letu vedla přes území Pákistánu a Číny

 

 

✈️ Přílet do Soulu

Největší korejské letiště na mě zapůsobilo velmi pozitivním dojmem. Je prostorné a udržované, působí svěžím a moderním dojmem, na rozdíl od některých evropských. Vedle nás parkoval Boeing 777-300 Thai Airways registrace HS-TKF nosící odnedávna speciální zbarvení připomínající královskou loď. Doufám, že se mi ho brzy podaří vyfotit! Kromě toho mě také přivítala ‚YBA,‘ odstavená na vzdálené stojánce.

Po výstupu z letadla do budovy terminálu následovala rychlá zdravotní prohlídka všech cestujících i členů posádky sestávající z měření teploty a odevzdání zdravotního formuláře, který bylo nutné vyplnit během letu. Poté přišla na řadu imigrační kontrola, vyzvednutí mých objemných zavazadel a vstup do příletové haly. Zde jsem si nejprve obstaral místní podobu Lítačky, T-Money Card, s motivem medvídka a kočičky, platící na všechny prostředky MHD, a objednal transfer do nedalekého hotelu, kde jsem unavený po dlouhé cestě strávil první noc.

Souprava metra, která spojuje letiště ICN a GMP s centrem Soulu
První „večeře“

 

 

🇰🇷 První den v Koreji

Další den jsem měl na programu stěhování na univerzitní kolej v centru Soulu. Protože ale ubytování probíhalo až v odpoledních hodinách, chtěl jsem ráno obhlédnout fotomísta pro spotting na Incheonu. Bohužel mě ale dostihl jetlag, a tak jsem byl rád, že jsem se probudil krátce před polednem…

Cesta do centra metropole byla vcelku náročná. Jednak jsem byl bez mobilních dat odkázaný pouze na vyscreenshotovanou mapu s jízdním řádem, jednak silně pršelo, a jednak nebylo jednoduché vézt ve jedněch rukou tři zavazadla, kdy každých několik metrů následovaly schody, vysoké obrubníky, či nerovné povrchy na chodnících. Do univerzitního kampusu jsem dorazil téměř po hodině a půl. Na první pohled mě překvapila jeho velikost a uspořádání na kopci. Dle slov místních se však jedná o jeden z menších vysokoškolských areálu v rámci Soulu a podobné kopce jsou pro město typické. Po ubytování se jsem zbytek odpoledne a večer strávil na pokoji.

 

 

✈️ První spotting

Pátek a sobotu jsem díky pěknému počasí strávil spottingem na letišti Incheon, vzdáleném od centra města zhruba 50 km, což odpovídá hodině jízdy. O samotném spottingu v Soulu na letištích ICN a GMP budu psát později. Když už jsem zmínil počasí, místní podnebí je podle mého názoru podobné středomořskému, alespoň aktuálně, na konci léta. Celkem vysoká je zdejší vlhkost vzduchu.

Výjezd na první spotting a posilnění nuletovým shakem a pečivem z francouzské bageterie
Observatoř „Sky Deck“ – výhled na RWY 16/34 s Terminálem 1 v pozadí

 

A teď malá ochutnávka z prvního spottingu v ICN:

Airbus A380-841, Asiana Airlines, HL7626
Airbus A330-343, AirAsia X, 9M-XXD
Boeing 777-3B5/ER, Korean Air, HL7203 – s městem v pozadí
Boeing 787-9 Dreamliner, LOT (Independence livery), SP-LSC
Boeing 787-9 Dreamliner, Ethiopian Airlines, ET-AUQ

 

 

🗽 N Seoul Tower

V neděli jsem se vydal na první výlet do města. Cílem byla vyhlídková a televizní věž N Seoul Tower na hoře Namsan. Se svou výškou 236 m n. m. se jedná o druhou nejvyšší stavbu ve městě. Ta je od univerzitního kampusu vzdálená necelou půlhodinu cesty metrem. Nachází se v rozlehlém přírodním parku. Dostat se k ní dá buď skrze něj pěšky, autobusy, nebo lanovkou. Já na cestu nahoru využil třetí možnost, na cestu dolů pak tu první. Pod věží se nachází vyhlídka a sbírka ‚Locks of Love‘. Dále se zde odehrávají různé tematické akce, v den mé návštěvy jakýsi rytířský souboj, a nechybí ani množství obchodů se suvenýry. Nejvíc mě zaujal ten s plyšáky. Z vrcholu věže je pak vidět celý Soul jako na dlani. Zároveň zde jsou umístěny popisky informující, jakým směrem leží vybrané světové metropole. K mému zklamání však chyběla Praha. Dle slov mého kamaráda, který do Soulu nedávno zavítal, tu však bývala. S krátkým blouděním mi výlet nečekaně zabral celé odpoledne, a tak ještě původně plánovanou návštěvu Changdeokgung Palace uskutečním až příště.

Vstupenka na lanovku

Výhledy z věže

Love lockers pod věží

Cesta přilehlým parkem

 

🏫 Škola

V pondělí začala škola a po ní mě čekalo zařizování nezbytných úkonů – žádost o vydání Alien Registration Card, obstarání místní SIM s mobilními daty a založení účtu, neboť ne všude akceptují karty vydané v zámoří. I další dva dny se nesly v podobném duchu.

Univerzitní kampus
Budova Sogang Business School
Z těchto všech zemí pocházejí mí zdejší spolužáci. Největší zastoupení mají Francie s USA
Školní jídelna
Místní banka, kde jsem si zařizoval korejský účet

 

Další cestování a spotting mám v plánu o nadcházejícím víkendu, kdy letím na nedaleký ostrov Jeju, a koncem příštího týdne, kdy se v Koreji slaví třídenní svátek Chuseok. Podle předpovědi má také dorazit tajfun! Uvidíme, jak to celé dopadne; o tom bude můj příští příspěvek.

 

První postřehy ze života v Koreji

  • Korejci jsou velmi důmyslní na všelijaká striktně daná pravidla, mnohdy pro Evropany až nesmyslná. Zatím jsem se s nimi setkal zejména na koleji a ve škole. Až si často říkám, zda jsem v té správné Koreji 
  • Místní strava není pro mě tak šokující, jak jsem očekával. Přesto jsem první dny navštěvoval výhradně řetězce známých fast foodů, nebo bageterií. Korejská kuchyně nabízí hodně smažených jídel. Je zde velké množství street food stánků.
  • Na rozdíl od Čech je složité najít na ulici odpadkový koš 

3 thoughts on “Petr letí do Koreje

  1. Anna

    Zajímalo by mě, jak tam studetnti bydlí, je možné napsat něco o kolejích, kde jsou studenti ubytovaní?

    Reply
    1. Petr Juriš

      Zdravím!

      Děkuji za dotaz.

      Na koleji bydlím vůbec poprvé, takže ty místní nemohu porovnat s českými. Pokoje jsou standardně dvojlůžkové, jiné uspořádání na této univerzitě bohužel není k dispozici. V nejvyšších patrech je možnost ubytovat členy rodiny a známé. Zařízení je dostačující. V suterénu se nachází posilovna, počítače, prádelna a jídelna.

      Platí tu poměrně dost pravidel, např. tato:
      – striktně genderově oddělené ubytování (každé pohlaví má jednu budovu, mezi nimi je společné lobby) a lze se setkat akorát ve společných prostorách v suterénu (prádelny jsou také oddělené); je prakticky nemožné, aby se osoba opačného pohlaví dostala do druhé části budovy, protože se všude prochází turnikety na čipové karty a zároveň je u nich většinou přítomen zaměstnanec
      – povinné členství v několika skupinách na soc. síti Kakaotalk, kam administrátoři posílají „důležitá“ sdělení
      – povinné vyplnění tzv. „Property Check“ formuláře – detailní otázky týkající se stavu zařízení pokoje po nastěhování
      – povinné vyplnění tzv. „Roommate Agreementu“ – forma dohody se spolubydlícím o pravidlech na pokoji; formulář se skládá ze 3 stránek A4 s otázkami např. na přesné časy, kdy bude otevřené okno/zapnutá klimatizace/rozsvícené světlo, v kolik hodin se bude vstávat a chodit spát apod. … dále raději bez komentáře, odpovědi typu „depends on current conditions“ … má sloužit při řešení případných sporů
      – povinné 3 tzv. „floor meetingy“ (cca po měsíci) konající se ve 23:00 v jídelně; ten první trval cca 30 min, kdy dvě třetiny času se dělela prezence zúčastněných a zbylou třetinu nám bylo zopakováno totéž, co první den při úvodní schůzce; po druhé a třetí schůzce následující inspekce na pokoji
      – povinná účast na nácviku požární evakuace
      – zákaz vycházení mezi 0-5 h, výjimkou je max. 10 min kouření před budovou a návrat po půlnoci, nastal-li odchod dříve (časy evidují turnikety, takže to je skutečně kontrolovatelné)
      – zákaz vstupu na kolej, je-li dotyčný natolik opilý, že není schopen se vlastními silami dopravit na pokoj a nemá po ruce osobu stejného pohlaví/zaměstnance, která by mu pomohla
      – povinné nahlášení každého termínu, kdy nespíme na koleji – vyplňuje se formulář v online systému a čeká se na schválení žádosti (po pravdě řečeno nevím, zda vůbec mají právo ji zamítnout)
      – jednou za měsíc sanitární den, kdy na pokoj přijde Korejec, který vydezinfikuje WC

      Za nedodržování/nerespektování jsou bydlícím přidělovány tzv. „penalty points,“ za jeden prohřešek většinou 30-50b, při 150b se koná meeting v kanceláři vedení, při vyšším počtu dochází k předčasnému vystěhování. Takže teoreticky je možné se po prvním tydnu propracovat na ulici…

      Na druhou stranu lze získat i „reward points,“ to za účast na floor meetenzích, fire drillu a pobavilo mě, že i za nahlášení podezření výskytu TBC i v případě, že se nemoc neprokáže. Takže v zoufalství asi stačí oznámit, že spolubydlící vykazuje příznaky uvedené choroby a máte body k dobru 😀

      To je ve zkratce vše, co mě v tuto chvíli napadá. Jo, je to tady docela striktně nastavené, první dny jsem si připadal jako ve vězení nebo jako o několik kilometrů severněji, ale už jsem si tu zvyknul. Některá nařízení mi přijdou vcelku směšná, ale takoví hold Korejci jsou, potrpí si i na maličkostech. Ještě bych měl zmínit, že Sogang je křesťanská univerzita, i částečně proto jsou možná pravidla taková, jaká jsou.

      Škole a koleji časem věnuji jeden z příspěvků, kde se rozepíšu ještě více.

      P.

      Reply
      1. Anna

        Děkuju moc za vyčerpávající popisek, to by asi vydalo na samostatný článek 🙂 A to TBC mě pobavilo 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *