Petr letí do Koreje

 

Kdo je Petr Juriš

Třetím rokem studuji mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Letos zjara se mi naskytla možnost podat si přihlášku na některou ze zahraničních partnerských univerzit za účelem strávit zde jeden semestr na výměnném studijním pobytu. Hned zpočátku jsem věděl, že chci vyrazit dál než jen do Evropy. Nabídka se tímto rozhodnutím podstatně zúžila a já si mohl vybrat ani ne z deseti destinací. Po pečlivé analýze jednotlivých možností mi jasně vyšla jediná – JIHOKOREJSKÝ SOUL! 

BTW jsem velký fanoušek letectví a předtím, než jsem odjel studovat do Koreje, jsem pracoval několik let na letišti v Praze jako handlingový agent. Doufám, že se vám můj blog z Koreje bude líbit. Sledovat mě můžete také na mém Instagramu: https://www.instagram.com/petrjuris/ 

Text a foto: Petr Juriš

 

 

#7

Ze života ve škole

 

 

Druhá půlka října pro mě byla hektická. Jakmile jsem se vrátil z Hong Kongu, čekaly mě totiž dva týdny zvýšené studijní zátěže. Jinými slovy nastal čas polosemestrální zkoušek (Mid-term Examination Period). Jelikož mám už tedy polovinu semestru ÚSPĚŠNĚ dokončenou, věnuji dnešní článek právě škole.

 

🎓  SOGANG UNIVERSITY

Sogang University byla založena v roce 1960 jako katolická škola. V současné době zde dle údajů dostupných na webu studuje celkem 15 111 studentů a zaměstnáno je zde 1180 akademických pracovníků a 263 administrativních pracovníků. Dle QS World University Rankings Sogang University stojí na 454. příčce v rámci nejlepších světových univerzit, na 60. příčce v rámci Asie a na 10. příčce v rámci Jižní Koreje. Pro srovnání, VŠE je v rámci světového srovnání 701.

Sogang University nemá úzce specifikované zaměření, nabízí široké spektrum studijních oborů. Undergraduate students (tedy studenti bakalářského stupně) mohou studovat 27 oborů na následujících fakultách:

  • School of Humanities and International Cultures,
  • School of Social Sciences,
  • School of Integrated Knowledge,
  • School of Media, Arts, and Science,
  • School of Communication,
  • School of Economics,
  • Sogang Business School,
  • School of Natural Sciences,
  • School of Engineering.

Sami tedy vidíte, že možností je skutečně mnoho. Koho by to zajímalo více, nebo měl snad ambice rozvíjet zde svůj intelekt, nechť navštíví univerzitní web: http://wwwe.sogang.ac.kr.

Stejně rozsáhlý je univerzitní kampus, alespoň tedy v porovnání s těmi českými, které znám. Rozloha areálu činí 242 091 metrů čtverečních a čítá 27 budov. Dle slov místních je ovšem na korejské poměry jedním z menších. Jeho mapu včetně popisků si můžete prohlédnout zde na obrázku.

Mapa univerzitního kampusu. Je zde například knihovna, tělocvična, malé obchodní centrum, několik restaurací a kaváren (včetně nedávno otevřeného Starbucksu) či centrum náboženské komunity
Na následujícím odkazu se můžete vydat na virtuální prohlídku kampusu: http://wwwe.sogang.ac.kr/about/campustour.jsp#

 

✔️  Docházka

Společným jmenovatelem všech předmětů na univerzitě je velký důraz kladený na docházku. Ta je zde naprosto klíčová. Obecně platí, že jsou povoleny maximálně čtyři absence, respektive dvě, to v případě, že je předmět vyučován pouze jednou týdně. Jednoduše řečeno, v praxi to tak znamená povinná 85 % účast při 14 týdnech výuky. Penalizovány jsou i pozdní příchody. Kdo dorazí do 15 minut po začátku hodiny, je mu udělen jakýsi černý puntík. Tři „prohřešky“ se následně započítávají jako jedna absence. Kdo dorazí později jak za čtvrt hodinu, může zase odejít. Docházka je kontrolována dle zasedacího pořádku. Ten je po první hodině neměnný. Asistenti vyučujících, zpravidla starší studenti, si na každou hodinu nosí seatmapu, do které si prezenci zaznamenávají. Pokud tak někdo dorazí, ale sedne si jinam, s největší pravděpodobností bude oficiálně chybět. No a v případě překročení povoleného limitu absencí je dotyčnému ihned automaticky udělen klasifikační stupeň FA (fail due to absence). Dle slov koordinátora zahraničních pobytů, pana Kima, mívají s těmito pravidly problémy hlavně Evropani a Američani. Nedivím se tomu, část mých spolužáků z Prahy by tu asi moc nepochodila 🙂

 

✍️  Hodnocení

Dále je třeba zmínit způsob hodnocení. V některých předmětech se totiž klasifikuje nikoliv dle počtu získaných bodů (procent), ale proporčně na základě Gaussovy křivky. Podle metodiky, kterou jsem obdržel na začátku semestru, se hodnotí tím způsobem, že nejlepších 30 % studentů získá A, následujících 40 % B a zbytek C, případně i horší stupeň F. Znamená to, že není brán ohled na získaný počet bodů během semestru, ale na úspěšnost v porovnání s ostatními studenty. Pak lze za 90 % úspěšnost získat C, neboť valná většina zbytku skupiny dosáhla 95 %, nebo naopak za 60 % A, v případě, že více studentů dopadne hůř. Po pravdě řečeno, doposud jsem uvedený systém hodnocení ale nedokázal celkově pochopit, neboť kromě stupňů A, B, C se používají i dílčí rozlišení A+, A0, A- atd., někde jsem dokonce zahlédl i známku D, proto nebudu zabředávat do podrobností a třeba na toto téma vydám článek později.

Popis systému hodnocení

 

💯  Zkouškové

Zkouškové na Sogang University probíhá zcela jiným způsobem, než je tomu u nás. Koná se dvakrát za semestr, týden v jeho polovině a týden na konci. Ve většině předmětů se píší testy v jeden stanovený den a čas a není tedy možnost rozvrhnout si zkoušky dle vlastního uvážení. V případě jazyků a možná i některých dalších předmětů, které však zpravidla nejsou určeny pro zahraniční studeny, se zkouší také ústně nebo se prezentují projekty a seminární práci, které nahrazují testy. Zároveň, učivo v testech se nekumuluje, alespoň v mých předmětech, znamená to tedy menší zátěž, kdy při závěrečné zkoušce je zahrnuto učivo pouze z druhé poloviny semestru. Podle mého názoru je tak zkouškové na této univerzitě pro studenty docela přijatelné a příjemné. Znamená pouze týden až dva zvýšené studijní aktivity, nikoliv měsíc.

 

📅  Můj rozvrh a předměty

V porovnání s VŠE je náročnost Sogang University srovnatelná. Tedy aspoň co se mnou studovaných předmětů týče. Mám zapsané celkem čtyři, každý z nich po šesti ECTS kreditech (neboli třech Sogang kreditech): Social Psychology, International Business, Business English a 3D Modeling Studio. Informaci o kreditech zmiňuji jen pro případné čtenáře-spolužáky, jejich princip zde rozebírat nebudu.

Do školy chodím čtyři dny v týdnu. Každý předmět má dva 75minutové bloky, vždy pondělí-středa, úterý-čtvrtek (případně ještě středa-pátek a pondělí-pátek, to se mě ale netýká). Znamená to tedy, že v pondělí a ve středu mám od 10:30 do 13:15, zatímco v úterý a ve čtvrtek od 9:00 do 11:45. Ano, můj rozvrh je velice atraktivní a mám se asi o něco lépe než prvňák ze základní školy.

Můj rozvrh

Na sociální psychologii chodí mým odhadem 200 studentů. Stejně jako v případě ostatních předmětů, 90 % z nich tvoří Korejci. Mladý profesor ve věku okolo 30 let vykládá celkem poutavě, anglicky hovoří pomalu a zřetelně, takže mu je bez problému rozumět. Přesto je občas náročné udržet pozornost. Ve volném čase hraje basketbal. Kromě toho, že na tomto sportu staví značnou část příkladů psychologických experimentů, studentům nabídl, že v případě zájmu si s ním mohou zahrát. Z tohoto předmětu se píší celkem tři testy; dva během zkouškových a jeden mezi nimi. Polosemestrální zkouška mě trošku překvapila, a to jak formou, tak rozsahem. Test se sestával ze 45 testových otázek zaměřených na aplikaci teorie na konkrétní psychologické situace a dále z 15 otázek týkajících se definic odborných pojmů.

Tyto schody překonat musím každé pondělí a středu. Univerzitní kampus je totiž na kopci. Většina budov má několik vchodů; každé z nižších podlaží má svůj vlastní
Social Psychology

Mezinárodní obchod je rovněž veden pouze jako přednáška, nemá žádný doplňkový seminář, kde se v menším počtu studentů procvičuje učivo, jako je tomu často u nás. Učí ho asi čtyřicetiletý sympaťák, už od pohledu typický byznysmen. Má trošku komický přízvuk, takže když mluví anglicky, připadám si jako v asijské večerce, kde se na mě prodavač snaží promluvit česky. Ale ne, slovní zásobu, gramatiku i větnou stavbu má pod palcem. Hodiny jsou o něco živější, neboť jeho výklad je prokládán dobrovolnými prezentacemi studentů, videy či osobními dotazy na studenty. Překvapilo mě, jak rychle se při první hodině zaplnil seznam, kam se mohli dobrovolníci zapsat. U nás by koloval prázdný, možná pouze s mým podpisem. Tady se na mě ani nedostalo… Předmět je hodnocen na základě vypracování dvou menších kvízů zadaných během semestru a dvou testů ve zkouškových. Písemky působí jednodušeji, než v případě psychologie. Sestávají se z několika otázek na posouzení pravdivosti uvedených tvrzení, kratších otevřených otázek a zpravidla jedné až dvou rozsáhlejších esejí. Tento formát, zejména pro eseje, mi vyhovuje více. Není zde totiž žádná exaktní odpověď a student zde může komplexněji prokázat znalost inkriminované problematiky.

Budova Sogang Business School. Fakulta, na které bych měl oficiálně studovat. Reálně zde navštěvuji pouze jeden předmět
International Business

Výuka obchodní angličtiny probíhá formou cvičení. Ve skupině nás je necelých třicet, z toho čtyři Evropani – Čech (já), Češka, Polka a Němec. Pracujeme v pětičlenných skupinkách. Vyučovaná úroveň odpovídá B2, tedy paradoxně nižší, než jakou jsem již absolvoval na VŠE. Nejvíce je kladen důraz na mluvení, kdy zpravidla diskutujeme nad tématy z obchodního prostředí. Obecně musím konstatovat, že Korejci zas tak dobří v jazyce nejsou. Mezi jednotlivými studenty jsou patrné velké rozdíly, někteří hovoří jako rodilí mluvčí, jiní mají problém poskládat správně větu a porozumět otázce. To jsem u nás v pokročilých kurzech zatím nikdy nezažil. Z tohoto předmětu dostávám nejvíc úkolů. Jedněmi z častých jsou online diskuse na studijním portálu. V praxi to znamená, že se na zadané téma napíše krátké zamyšlení či vyjádření, každý svůj příspěvek vloží na discussion board, ostatní studenti jej komentují a autor následně reaguje. Na příkladu paní učitelky se dá pěkně demonstrovat pohostinnost Korejců. Často dostáváme o hodinách sladkosti, v případě úspěchu v týmových hrách i například poukázku do kavárny a podobně. Při polosemestrální ústní zkoušce pro studenty připravila občerstvení v podobě několika nápojů; to jsem u nás zatím nezažil. Hodnocení se skládá ze dvou testů, dvou ústních zkoušek, skupinového projektu a vypracování domácích úkolů či jiných zadaných prací.

Business English

Zlatým hřebem je předmět 3D Modeling Studio. Spíše se ale jedná o noční můru, která mi stále víc a víc nedává spát. Mohu si za to ovšem sám. Původně jsem měl zapsaný jiný předmět, který se mi příliš nehodil do rozvrhu, a tak jsem hledal jinou variantu. Tato mi přišla optimální, očekával jsem spíše oddychové hodiny, z nichž nebude problém získat jedničku. Bohužel mě zdání oklamalo a realita je úplně někde jinde. Náplní první poloviny semestru bylo 3D modelování neživých předmětů, ve druhé polovině se zabýváme tvorbou postav. Vyučující je Korejka ve středních letech. Často se tváří a chová důležitě a při svém výkladu je velmi rychlá, přičemž já, jako naprostý začátečník, nestíhám v jeden čas sledovat plátno, na které promítá svou obrazovku, a zároveň pracovat na svém vlastním výtvoru. Hodnoceni jsme za dva samostatně vypracované projekty a za aktivitu. Nyní mám za sebou s odřenýma ušima obhájený 3D model zubní pasty, jejíž reálnou předlohu jsem hned potom div vzteky vyhodil z okna a začínám pracovat na postavě chlapečka, která mě bude provázat v následujícím měsíci a půl.

3D Modeling Studio

Velmi si vážím toho, že nám vyučující nahrávají na studijní portál veškeré materiály, které během přednášek používají. Z většiny se jedná a ppt prezentace. Uvedené podklady pak slouží k přípravě na zkoušky a víceméně ani není třeba pořizovat si učebnice. Někteří učitelé to řeknou hned, jiní mlží a studenti si na to přijdou sami po prvním testu.

 

🌏  Exchange Fair

První listopadový týden se na Sogang University konal Study Exchange Fair, tedy prezentaci partnerských zahraničních vysokých škol. Na žádost VŠE jsem se akce zúčastnil a stal se tak na dvě hodiny jejím ambasadorem. Co mě překvapilo, byla (ne)účast. Za celou dobu k mému stánku, stejně jako k drtivé většině ostatních, totiž nikdo nedorazil. O to víc jsem si ale mohl vychutnat občerstvení, které bylo každému z účastníků poskytnuto.

Veletrh se konal venku. Každé škole byla vyhrazena půlka stolku
Z VŠE zde tento semestr studujeme dva. Já z bakalářského stupně a kolegyně z magisterského
Stolek jsme sdíleli se studenty ze ZČU. Na začátku akce se však vloudila chybička. Česká vlajka byla zaměněna za filipínskou. To mě překvapilo, neboť Filipíny jsou od Koreje vzdáleny nedaleko a jejich vlajka by tak měla být místním známá. Chyba byla následně (bohužel) odstraněna
Každý z účastníků obdržel tento certifikát

 

🏠  Kolej

O tom, že bydlím v univerzitním kampusu na koleji Gonzaga Hall, jsem informoval již v prvním článku. V diskusi na konci tohoto blogu jsem na základě dotazu detailně popsal, jak to tu chodí, a jaká pravidla jsou pro rezidenty nastavena, takže zvídavé čtenáře tímto odkazuji tam, abych se zbytečně neopakoval. Vše zmíněné stále platí. S přísnými podmínkami jsem se ale už sžil a za dosavadní dobu se mi podařilo získat pouze 10 penalty points, a to ještě navíc pouhým nedopatřením, a 20 reward points za účast na pravidelných schůzkách a nácviku požární evakuace. Dle slov mých spolužáků z Prahy, kteří bydlí na kolejích VŠE, je korejský systém naprosto jiný a znemožňuje pravý studentský kolejní život. Což ale mně osobně nevadí.

Na doplnění bych zmínil jednu věc, kterou stále nějak nemohu pochopit. Kolej se skládá ze dvou budov spojených vstupní halou s recepcí. Jedna budova je pro ženy, jedna pro muže, a je zakázáno, aby se pohlaví v ubytovací části, tedy na pokojích a chodbách před nimi, navzájem setkala. Stejně tak jsou odděleny prádelny. ALE máme zde posilovnu, která slouží pro všechny. Není to tedy trochu zvláštní?! Mimochodem, pohlaví se mohou setkat ještě v jídelně, modlitebně a u počítačů.

Gonzaga Hall. Budova nalevo (A) je vyhrazena pro ženy, budova napravo (B) pro muže. Za povšimnutí stojí obchod GS25 – samoobsluha, která má otevřeno 24/7!
Náměstíčko s obchody, restauracemi a kavárnami před kolejí
Vstupní hala. Korejec za pultem vlevo, který mi kouká přímo do objektivu, je ostraha/vrátný
K pokojům procházíme těmito turnikety

Každodenní problémy rezidentů. Například vypnutá klimatizace a nemožnost dýchat na pokoji

Výhled z okna, které sdílím se spolubydlícím-Francouzem, není vůbec špatný

 

V brzké době mě čekají další návštěvy z Česka. Kromě toho, že je provedu Soulem, také plánuji dva jednodenní výlety, do Pusanu a opět na Jeju. Více v příštím článku.

 

 

#6

HONG KONG

 

 

Na úvod se vracím k zářijové návštěvě kamaráda-spottera Pavla a přikládám odkaz na jeho trip report ze Soulu. Má to moc pěkně napsané, takže máte-li čas, doporučuji přečist. Odkaz zde: http://www.lkprspotters.cz/?p=7036

Jakmile jsem na konci září obdržel svou Alien Registration Card, otevřela se mi možnost podívat se za hranice Jižní Koreje. Už dopředu jsem měl naplánovaný výlet do Tokia, který uskutečním v polovině listopadu, ale to mi přišlo málo. Proto jsem se rozhodl navštívit ještě nějakou další destinaci. Přemýšlel jsem o čtyřech – Hong Kongu, Tchaj-peji, Manile a Cebu. Čína pro mě nepřipadala v úvahu jen z důvodu vízové povinnosti. Poslední dvě jmenované varianty jsem vyloučil, neboť mi nepřijdou pro mě turisticky ani spottersky příliš atraktivní. Na Tchaj-wanu zase často prší (což na Filipínách též), a tak jsem zvolil hned první možnost. Pravda, Hong Kong je typický prakticky neustále přítomným oparem a v současné době občanskými nepokoji, přesto vyhrál zejména proto, že na mém wish listu figuroval už delší dobu.

Jedná se o zvláštní administrativní oblast na území Číny, která je z většiny autonomní, pouze za mezinárodněpolitické a bezpečnostní otázky zodpovídá vláda v Pekingu. Výhodou pro občany ČR je to, že zde, a ještě v Macau, na rozdíl od Číny, platí bezvízový styk po dobu 90 dnů. Na rozloze 1 100 km2 žije dle dostupných údajů necelých 7 milionů obyvatel, což z tohoto území dělá čtvrté nejhustěji zalidněné na světě, přičemž první příčku obsazuje již zmíněné sousední Macao.

Na cestu jsem se vydal na 3 dny; odlet ve čtvrtek večer, návrat v neděli večer. Vzhledem k mediální masáži jsem od počátku raději neplánoval jít do centra, a tak mi tato doba prakticky jen na spotting přišla dostačující.

 

 

✈️  Let 7C2107 ICN-HKG (čtvrtek 10.10.2019)

Jeju Air, B737-8Q8 (reg. HL8287)

Do Hong Kongu jsem letěl s Jeju Air. Na let byl nasazen 15 let starý Boeing 737-800, který do roku 2013 létal pro Virgin Australia. Věk byl na interiéru znát. Cesta trvala něco málo přes 3 hodiny; po startu z RWY 34 letiště Incheon jsme se stočili na jih, přes Východočínské moře přiblížili Tchaj-peji a následně zamířili jihozápadním směrem, abychom poté přistáli na RWY 07L hongkongského letiště Chek Lap Kok. Obsazenost se blížila 100 %.

Jeju Air je klasický low cost. Přesto mě na checkinu potěšili bezplatným výběrem místa, na to z našich končin totiž nejsem zvyklý. Sedačka nebyla vůbec pohodlná, rozteč malá, navíc vedle mě seděl Korejec, který celou cestu kašlal a popotahoval. Vím, že vysmrkat se, je v Asii považováno za faux pas, přesto jsem měl sto chutí tak učinit, abych dal mému spolucestujícímu najevo, že 3 hodiny se takto vydržet skutečně moc nedají.

Common check-in pro lety Jeju Air
Gate 31
MŮJ 80. BOARDING V ŽIVOTĚ! V mostě u dveří letadla stál jeden ze stewardů a kontroloval palubní vstupnky.
Předodletová bezpečnostní instruktáž
(collect) SAFETY (cards) FIRST !!!
Příletová karta pro nerezidenty a propiska Jeju Air <3
Kdesi nad Východočínským mořem. Světýlka představují nejspíš lodě

Přistáli jsme krátce po půlnoci místního času. Jelikož jsem na první noc neměl objednané ubytování, přečkal jsem ji v hale před imigrační kontrolou. Mají tam odpočinkovou zónu, spíše „odpočinkovou zónu,“ neboť odpočinout se v ní moc nedá. Sedačky jsou tak nešikovně navržené, že se v nich skoro nedá ležet, a tak jsem se uvelebil na zemi, strategicky vedle zásuvky, která bohužel nefungovala. V okolí nocovaly další desítky turistů. Bohužel se mi nepodařilo zabrat, a tak jsem ve čtyři hodiny vstal, prošel přes imigrační a vydal se do veřejné příletové haly.

Jedna z pohodlných sedaček v relaxační zóně

Jen pro doplnění: Letiště je rozvrženo podle mého názoru trochu netradičně. Odbavení probíhá ve dvou terminálech, klasicky označených 1 a 2, ale gaty jsou pak v jedné velké společné části, respektive v několika satelitních budovách, které jsou navzájem i s odbavovacími halami propojeny podzemním vláčkem.

Příletová hala, do níž jsem vstoupil, byla součástí Terminálu 1. Jelikož jsem měl předem zjištěno, že na sousedním Terminálu 2 se má nacházet obchod s modely a propagačními materiály Cathay Pacific, který byl jedním z mých cílů, rozhodl jsem se to tam jít prozkoumat, abych zabil čas a zároveň byl připraven na neděli, neboť jsem se s plánovaným objemným nákupem nechtěl dlouze tahat po celý víkend. Když jsem na zmíněný terminál, vzdálený pouze několik minut chůze spojovací chodbou, dorazil, byl jsem upřímně zděšen. Působil jako místo duchů. Veškeré obchody byly zavřené – ale nikoliv tak, že by byl zrovna zavírací čas – byly zkrátka pravděpodobně zrušené. Výlohy zely prázdnotou, skrz ně byl vidět pouze nábytek a jiné poházené věci. Stejně tak veškeré informační přepážky byly osazeny pouze telefonními čísly, na něž je třeba se v případě dotazů obrátit. Zábavní centrum pro fanoušky letectví, včetně známé vyhlídkové terasy, bylo zatarasené, nejspíš protože procházelo rekonstrukcí. Halou zněly zvláštní pípající tóny vycházející z eskalátorů a byl cítit zvláštní odér. Venku panující tma celou ponurou atmosféru a pachuť ničeho ještě více vygradovala. Proto jsem se rozhodl odejít zpět, kde to aspoň trochu žilo a kde jsem následující hodinu strávil snídaní, pořízením valut a SIM karty.

Letiště Chek Lap Kok v současné době působí řekněme v takovém nouzovém režimu. To z důvodu občanských nepokojů. V srpnu jej totiž zaplnili demonstranti a protestovali zde. Proto se sem nyní dostanou pouze cestující s platnou letenkou s odletem během následujících 24 hodin.

 

 

📌  SPOT #1: Asia World Expo Station

První den bylo na programu focení příletů. Za běžné situace je ideální místem vyhlídková terasa, skýtající všem jistě známé záběry letadel s mořem v pozadí, na již zmíněném terminále duchů, která byla bohužel nepřístupná, jednak z důvodu rekonstrukce a jednak proto, že jsem během následujících 24 hodin nikam neodlétal. Druhá zmíněná překážka by však tal značným problémem nebyla, neboť existují aplikace, kde je možné si fake palubní vstupenku vytvořit a kontrolu tak obejít.

Celou noc a brzy ráno byl v užívání směr 07. Měl jsem možnost ještě přes úsvitem sednout na autobus a objet celé letiště na spot nacházející se na břehu moře. Předpověď počasí však ukazovala, že se má vítr otočit. Tak se skutečně stalo a po sedmé hodině letadla začala létat z druhé strany. Čekání se tedy vyplatilo.

Než jsem se vydal na cestu, kontaktoval jsem místní spottery, s cílem zjistit, která fotomísta jsou v současné době bezpečná. Dal jsem tedy na jejich tipy a vyrazil na první z nich. Jakmile jsem vyšel ven z příletové haly, dostal jsem teplotní facku. Oproti příjemným 20 stupňům v Soulu tu bylo pocitově 30 až 35 a velmi vysoká vlhkost vzduchu, která nepříjemné teploty ještě umocnila.

Před letištěm to vypadá tak trochu jako po výbuchu atomové bomby. Něco tam staví a prakticky všude jsou uzávěry, zákazy vstupu, dělníci a stavební stroje. Po pár minutách bloudění jsem se konečně autobusem prokličkoval k hotelu Regal, odkud byl doporučený spot vzdálený jen pár metrů stovek chůze. Jakmile jsem ho ale našel, tak jsem se zase otočil a vydal zpět, neboť při představě celodenního pobytu na tomto místě na mě šly mrákoty. Jednalo se o úzkou silnici mezi pobřežím a železniční tratí, toho času „překvapivě“ rozkopanou, lemovanou vysokými stožáry.

Na uzávěry nenarazíš
A to ani před hotelem Regal

Sednul jsem na autobus a jel na druhé místo. To se nachází na autobusové stanici Asia World Expo, pojmenované podle výstavní haly v blízkosti. Toto místo se jevilo o něco přátelštěji. Jednak zde byl lepší úhel pro focení, jednak stín a jednak židle čekající na mé unavené tělo po dlouhé téměř probdělé noci. Nevýhodu to však mělo. Jako na potvoru jezdí v Hong Kongu double deckery. Nic proti těmto autobusům, ale vzhledem k tomu, že projížděly těsně přede mnou, často se do mého hledáčku místo přistávajících letadel dostala jejich střecha. Musím však zaklepat, že až na jednu výjimku mi žádný záběr nezkazily. Na zastávce bylo rušno; jedná se o konečnou, a tak zde mají řidiči autobusů své zázemí a tráví tu čas mezi jízdami.

Focení nebylo nejjednodušší. Letadla se musela vejít mezi střechu budovy vpravo, stožár a stromy; občas i mezi autobusy

Strávil jsem tu celé dopoledne a část odpoledne do čtyř hodin, než přešlo slunce za osu ranveje. Provoz byl zajímavý, leč ne tak, jak o Hong Kongu někteří básní. Přesto, pro Evropana sem létá nespočet pěkných kousků. I já jsem tu viděl vyjma celé flotily místních Cathay Pacific, Hong Kong Airlines a HK Express několik nových společností, o nichž jsem doposud nevěděl, že existují, například kambodžské Lanmei Airlines nebo Myanmar National Airlines. Ze všedních dopravců mě potěšily asi nejvíc ze všeho přílety Boeingu 787-10 EVA Air a Airbusu 350-900 Philippine Airlines. Intenzita provozu je podobná Incheonu, diverzita společností je o něco větší.

 

OCHUTNÁVKA FOTEK ZE SPOTU #1

Airbus A320-251N, Thai AirAsia (MyMo by GSB livery), HS-BBZ
Boeing 737-86N, Myanmar National Airlines, XY-ALB
Airbus A330-343, China Eastern Airlines (Disneyland Shanghai livery), B-5976
Airbus A320-214, Lanmei Airlines, XU-903
Embraer ERJ-190AR, Mandarin Airlines, B-16823

 

 

🌆  Cesta do města & obchod Cathay Pacific

Dle původního plánu měly mé další kroky vést do Airbnb nacházejícího se na Lantau Island, jednom z ostrovů, na nichž se Hong Kong rozprostírá. Jelikož jsem ale ráno zjistil, že letištní obchod s modely Cathay Pacific, jejichž pořízení bylo jedním z hlavních cílů výletu, je zavřený, musel jsem přece jen vyrazit do města. V tu chvíli jsem byl skutečně rád, že jsem prozřetelně s předstihem kontaktoval samotnou leteckou společnost, která mi ochotně poskytla seznam asi pěti retailových obchodů, kde lze její předměty sehnat.

Ze zastávky Asia World Expo jsem vyrazil autobusem na nedaleký terminál, odkud vyjíždějí trajekty do Macaa. Moderní budova mi připomínala spíše letiště. Po krátkém bloudění při hledání zastávky návazného spoje jsem se konečně vydal cílovým směrem. Cesta trvala necelou hodinu. Autobus byl přeplněný, nebylo v něm jediné volné místo k sezení.

Terminál, odkud jezdí trajekty do Macaa (a asi i do jiných měst). Přítomná policistka mě upozornila na zákaz focení

Nejprve jsme projížděli spletí mostů a mimoúrovňových křižovatek v blízkosti letiště a přístavu a až následně najeli na dálnici směřující do centra. Celou dobu jsem pozoroval letadla klesající na přistání, která působila jako přízraky vystupující z oparu, který působil ještě zvláštněji při západu slunce. Míjeli jsme desítky výškových budov, v nichž místní bydlí. Při pohledu na ně mě jímala hrůza. Z dálky vypadají jako běžné vyšší paneláky, zblízka však člověk vidí, že byty připomínají svou velikostí spíše kotce pro zvířata. Opravdu si nedokážu představit, jak tam někdo může bydlet. Na druhou stranu, jak jinak lze poskládat na tak malém území tolik obyvatel? Hm? Asi nijak, že…

Pohled z autobusu
Domy
Na dálku tak příšerně nepůsobí
Ale z blízka to je opravdu síla

Konečně jsem dorazil do svého cíle. Tedy myslel jsem si to na základě toho, co mi ukazoval Google. Ve skutečnosti mě bohužel zavedl o pár kilometrů jinam, a tak jsem si udělal malou pěší procházku. Část města, kde jsem se v tu chvíli nacházel, mi přišla velmi zvláštní; působila na mě podobným dojmem jako zmíněné výškové domy.

Obchod jsem úspěšně našel. Byl součástí nákupního centra. Sortiment předmětů Cathay Pacific a odnože Cathay Dragon byl pouze doplňkového charakteru, neboť se zde primárně prodávají modely autobusů. Paní prodavačka byla velmi milá a ochotná. Ukázala mi vše, co jsem potřeboval a po půl hodině jsem odcházel s plným kufrem a prázdnou platební kartou.

Modely Cathay Pacific a Cathay Dragon. Ten můj zde bohužel není, neboť se pro svou velikost do vitrýny nevešel
Další předměty. Láhve, medvídek, Remove Before Flight, …, …, …

Konečně jsem se mohl vydat domů – do Airbnb. Jel jsem zpět směr letiště a přestoupil na autobus, jehož trasa lemuje západní a jižní pobřeží ostrova Lantau. Na zastávce Mui Wo Market na mě čekal hostitel, odhadem třicetiletý Arab. Podle fotky v rezervaci jsem však očekával zhruba stejně starou Číňanku. No nevadí. Šli jsme asi deset minut směrem k pobřeží. Lokalita působila spíše jako chatařská oblas. Budova zvenku nevypadala příliš vábně, stejně jako chodba vedoucí do třetího patra, byt byl naštěstí zrekonstruovaný, až na koupelnu. S mým pokojem jsem byl až na pár výhrad spokojený. Vysprchoval jsem se a šel spát.

Kravičky v parku poblíž zastávky Mui Wo Market
Airbnb zvenku
Airbnb zevnitř. Polovinu pokoje zabírá postel

 

 

📌  SPOT #2: Sha Lo Wan

Druhý den bylo na programu focení odletů z kopce naproti letišti. Jeho výhodou je, že se odtamtud dá fotit bez ohledu na směr větru; vidět jsou starty jak z 07R, tak z 25L. Přestože zmíněný kopec je stále součástí ostrova Lantau, prakticky jediný možný způsob, jak se k němu dá dostat, je trajekt.

Cestou na autobus jsem se ze zvědavosti zastavil na trhu, kde prodávají ryby a zeleninu. Pak jsem jel na přestupní stanici Tung Chung, abych se následně přesunul na molo. Tam se po mém příchodu začal utvářet zástup místních, neboť loď jezdí pouze několikrát denně a je tak o ni přirozeně velký zájem. První odplouvá až v půl desáté.

Zastávka Mui Wo Market
Trh
Ryby, ryby a ryby
Po silnici se běžně potulují zvířátka
Molo Tung Chung
Deboarding. Boarding starts soon. Please remain seated until you are called. Thank you for your cooperation

Plavba byla příjemným zážitkem. Trvala něco přes deset minut a trasa kopírovala silniční most spojující Hong Kong, Ču-chaj (Zhuhai) a Macao. Nalevo byla k vidění lanovka směřující k velké soše Buddhy (Tian Tan Buddha). Výstupní molo v zálivu Sha Lo Wan je místo uprostřed ničeho. Vede odtamtud úzká betonová pěšina do nejbližší vesnice. Podél ní se nachází spousta fotogenických objektů.

Lanovka k soše Buddhy
Ostrov Lantau. Výškové domy, v pozadí hory a místy nízká oblačnost
55km dlouhý most spojující Hong Kong, Ču-Chaj Macao. Otevřen byl teprve loni
Pan kapitán
Load factor 110 %
Molo a záliv Sha Lo Wan

Spěchal jsem, bylo už k deseti hodinám, dopolední špička na obzoru a přede mnou prudké stoupání. Minul jsem několik obyvatel i turistů, neboť místo je vyhledávané pro okolní přírodu. Přesně podle instrukcí jsem došel k meteorologické stanici, kde jsem z cesty odbočil doslova do džungle. Chvílemi jsem věřil tomu, že jsem se ztratil. Ale naštěstí ne. Po nepříjemném brodění se mezi větvemi, jsem, celý zpocený, ale šťastný, spatřil vyhlídku. Není to však žádná vyhlídka, na kterou jsou zvyklí lidé od nás. Jedná se o malé otevřené prostranství uprostřed lesa. Výhled ale stál skutečně za to; celé letiště a zejména pak ranvej 07R/25L byly jako na dlani.

Cesta na vyhlídku

Nebyl jsem tam sám. Společnost mi dělal mladý Japonec, který bohužel mluvil jen lámanou angličtinou, a tak hlubší konverzace nebyla možná. Přesto jsme občas pár slov prohodili, zejména když se mi sám od sebe snažil vysvětlit princip dráhového systému na tokijském letišti Narita.

Spot. Japonec i já jsme sušili naše trička, neboť bylo opravdu teplo. Výhled neměl chybu
Spotterovo zázemí

Sobotní provoz byl opět pestrý. Znovu celé flotily všech místních dopravců, logojet Royal Brunei Airlines lákající na návštěvu Bruneje, China Eastern propagující šanghajský Disneyland a jako závěrečná třešnička na dortu novozélandský tripl, který jsem den předtím na ranním příletu prošvihnul.

 

OCHUTNÁVKA FOTEK ZE SPOTU #2

Boeing 787-10 Dreamliner, EVA Air, B-17801
Airbus A350-941, Hong Kong Airlines, B-LGB
Airbus A320-271N, Scoot, 9V-TNB
Boeing 777-36N(ER), Cathay Pacific (Oneworld livery), B-KQL
Boeing 747-4B5(F), Kalitta Air, N715CK

 

Vydržel jsem tu skoro celý den. S lehce spálenou kůží a vyčerpaný jsem po páté vyrazil zpět. Opět mě čekalo brodění se pralesem, tentokrát ještě se snahou cestu zdokumentovat. Krajina byla o to víc fotogeničtější, neboť se blížil západ slunce. Trajekt odplouval okolo půl šesté, po absolvování stejné trasy jsem byl v sedm na pokoji.

Okolní krajina
Romantické zátiší s mostem
Ty kameny mi připomínají Seychely

Stálo přede mnou rozhodnutí, co s nedělí. Odlet o půl páté, vše nafoceno, že bych šel přece jenom do města obhlédnout hongkongské highlighty? Dal jsem řeč s hostiteli, zda tam zítra bude bezpečno. Prý ano, dnešní protesty dopadly dobře. Udělal jsem si tedy předběžný plán, našel si trasy okružních jízd a šel spát.

 

 

📌  SPOT #3: Vyhlídková terasa u Gate 201

Ráno bohužel pršelo. Říkala to i předpověď, ale po četných negativních zkušenostech jí (možná obecně jim) už moc nevěřím. Každopádně se mi v dešti, a navíc při vysokých teplotách a vlhkosti vzduchu, nikam nechtělo, a tak jsem se otočil a spal dál. Po jedenácté jsem vstal a vydal se pomalu na letiště. Mezitím se počasí umoudřilo a začala protrhávat obloha.

Před Terminálem 2, terminálem duchů, na mě čekala vstupní kontrola dokladů. Těch duchů tam bylo trošku míň než v noci, ale i tak stále působil ponuře. Došel jsem si na vepřové maso s čínskými nudlemi a pak vyrazil na odbavovací přepážku požádat o změnu sedačky a na security. Následovala cesta vláčkem ke společným gatům. Tam už to naštěstí žilo. Jelikož mi zbývala ještě spousta času, prošel jsem si všechny možné duty free shopy. To mě ale po chvíli přestalo bavit, proto jsem vyrazil do gatu.

Terminál 2
Prázdné zavřené obchody
Common check-in pro lety HK Express
Oběd. Bohužel mi to moc nechutnalo, bylo to příliš slané

Ten byl situovaný v té nejvzdálenější části. ALE! K mému údivu byla hned vedle něj vyhlídková terasa! Výhledu sice trošku bránilo sklo, ale pozitiva převažovala – byla totiž vidět veškerá přistání a značná část pojíždění. Můj program na zbývající dvě hodiny do nástupu byl tak daný. Kdybych býval o tomto místu předem věděl, určitě bych sem vyrazil mnohem dřív. Dokonce se mi podařilo vyfotit i pár zajímavých kousků, největší radost jsem měl z Airbusu 321 EVA Air s nálepkami Hello Kitty. Teď už mám se sbírce čtyři varianty. Kromě této ještě dvě ze Soulu a jednu z Los Angeles.

 

OCHUTNÁVKA FOTEK ZE SPOTU #3

Boeing 737-8U3, Garuda Indonesia, PK-GNG
Airbus A319-132, Bangkok Airways, HS-PGN
Airbus A330-342, Cathay Dragon (The Spirit of Hong Kong livery), B-HYB
Airbus A321-211, EVA Air (Hello Kitty livery), B-16207
Airbus A320-271N, HK Express, B-LCM

 

 

✈️  Let UO626 HKG-ICN (neděle 13.10.2019)

HK Express, A321-231 (reg. B-LEG)

Pro svou cestu zpět do Soulu jsem zvolil lowcost HK Express. Touto společností jsem si vždycky přál letět, neboť obdivuji její livery a celkový korporátní design.

Na linku byl nasazen dva roky starý Airbus 321. Interiér působil svěže, skutečně vypadal jako nový. Obsazenost činila dle mého odhadu 95 %. Volné byly snad jen exity za křídly a dvě místa vedle mě. Po startu z dráhy 07R bylo krásně vidět zapadající slunce, převážná část letu pak bohužel proběhla za tmy.

Gate 201
Gate 201 z druhé strany
Odbavení mého A321. V pozadí britský tripl krátce po příletu z Heathrow.
Sedadlo 17F. Okénko jen tak tak. Všiml jsem si, že posádky HK Express před odletem nepřekřižují pásy, jako tomu dělají například ČSA
Pojíždění k dráze 07R
Krátce po vzletu nad Jihočínským mořem

Velmi jsem se těšil na palubní prodej, neboť jsem si den předem na internetu prohlédl jeho sortiment a dvě věci z něj mě zaujaly – model letadla a přívěsek Remove Before Flight. Byl jsem trochu netrpělivý, obával jsem se, aby vše měli, ale naštěstí to dopadlo dobře a já si tak mohl v klidu vychutnat zbytek letu. Přistáli jsme krátce před devátou večerní na dráhu 34 letiště Incheon, čímž můj výlet skončil a čekal mě další týden studií.

Nákup. Model, propiska a Remove Before Flight. Instrukce jen pro ilustraci, ukradl jsem odjinud hezčí
Přiblížení k Incheonu
A to je z Hong Kongu VŠE

 

SHRNUTÍ

  • Co se týče bezpečnosti, centrum jako takové jsem nenavštívil, ovšem letiště, ostrov Lantau i část města, kam jsem vyrazil v pátek večer, mi přišly bezpečné. Probíhající nepokoje tak signalizují pouze zvýšená bezpečnostní opatření na letišti a s tím spojený větší výskyt policistů. Spotting tedy i v tuto dobu mohu DOPORUČIT, jedinou nevýhodou je uzavřená vyhlídková terasa na Terminálu 2.
  • Na rozdíl od Jižní Koreje není problém se s většinou lidí domluvit anglicky. V autobuse, v obchodě i běžně na ulici. Angličtina je jedním z úředních jazyků. Zároveň jsem zda potkával mnohem více Evropanů.
  • Korejci jako národ na mě působí velmi pozitivním dojmem. Jsou slušní, přátelští a ochotní. To bohužel nemohu říct o Číňanech. Nelze soudit na základě tří dnů strávených v Hong Kongu, přesto mi spousta z nich přišla už od pohledu arogantní, ostatně jako někteří lidé v Čechách.
  • Pokud by se někdo do Hong Kongu chystal, vřele doporučuji obstarat si čínská víza a cestu spojit s návštěvou Shenzhenu (Šen-čen) a Guangzhou (Kantonu). Obě tato města leží v bezprostřední blízkosti.

 

 

#5

The War Memorial of Korea – Dangdaemun Design Plaza – 63 Building – Lotte World – B747 Qantas na Incheonu

 

 

Na přelomu září a října jsem se konečně dočkal první návštěvy z Prahy. Přiletěl za mnou kamarád Pavel, kterého (především jeho fotky) mohou čtenáři-spotteři znát z planes.cz pod přezdívkou Clancy.

Pro svou cestu si zvolil Qatar Airways, kteří do Soulu posílají B777-300ER. Stejně jako Emirates sem létají pouze jednou denně, okolo 17. hodiny, a tak jsem měl čas počkat na letišti, neboť škola mi končí vždy v poledne. Po přivítání jsme jeli na večeři a do hotelu poblíž stanice AREXu (vlaku spojujícího Incheon a Gimpo s centrem města) Unseo, kde byl Pavel ubytován a domluvili si plán na následující dny.

Východ E v příletové hale Terminálu 1 letiště ICN

 

 

⚔️  The War Memorial of Korea

Druhý den jsme vyrazili do města. Vzhledem k tomu, že měl Pavel na jeden ze všedních dnů objednanou prohlídku top místních turistických míst, šli jsme se podívat na ta, která nejsou v programu zahrnuta. Jako první přišlo na řadu muzeum korejské války a památník (The War Memorial of Korea), nacházející se poblíž zastávky metra Samgakji, několik minut od mé univerzity. Jedná se o poměrně rozsáhlý areál jak s vnitřní, tak venkovní expozicí. Ve třípatrové budově mohou návštěvníci zhlédnou tematické krátké filmy v několika jazycích a různé válečné předměty, prostředky a krátké dokumenty v několika jazycích včetně angličtiny. Celému muzeu pak vévodí velká dřevěná maketa válečné lodi. Toto téma nechci příliš do hloubky rozebírat, neboť mu téměř nerozumím a ani se nejedná o můj zájmový okruh. Přesto, jsem rád, že jsem místo viděl. Venku pak byly rozmístěny bojové tanky, letadla, vrtulníky a několik monumentů. Velmi příjemně působil přilehlý park s vodními prvky, skýtající i místo k posezení. Ačkoliv byla sobota, potkali jsme uvnitř několik školních skupinek, pravděpodobně na dějepisné exkurzi. Pro zájemce, otevírací doba je denně kromě pondělí 9:30-18:00, vstupné zdarma. Více informací zde: https://www.warmemo.or.kr/LNG/main.do?lan=en

Hlavní budova, před níž se tyčí několik desítek vlajek
Památník se sochami vojáků; vpravo v pozadí N Seoul Tower
Vstupní hala muzea
Maketa lodě v životní podobě
Letadla vystavená před muzeem
Nechybí mezi nimi ani bombardér B-52 amerického letectva
Rakety
Na závěr tanky a zklamaný Pavel, který se je z důvodu zátaras kvůli nějakým úpravám nemohl pořádně vyfotit

 

 

🏢  Dangdaemun Design Plaza

Naše další kroky vedly k Dangdaemun Design Plaza (DDP) ve stejnojmenné čtvrti. Je to stavba neofuturistického stylu navržená světoznámou britsko-iráckou architektkou Zahou Hadid (1950-2016) ve spolupráci s korejskou společností Samoo Architects & Engineers oficiálně otevřená v roce 2014. Uvnitř, kde jsme sice nebyli, se nachází mimo jiné výstavní a konferenční hala, designové muzeum či obchody. Více informací o místě zde: https://english.visitkorea.or.kr/enu/ATR/SI_EN_3_1_1_1.jsp?cid=2475097

Já a můj oblíbený nápis
Neofuturistická stavba a prostranství před ní
V úrovni suterénu probíhají mimo jiné trhy

Různé druhy umění

Ačkoliv stavba i přilehlé prostranství včetně parku představují jednu z nejmodernějších částí města, o několik metrů dál si člověk připadá jak někde v Indii. Neupravené ulice plné různých pofidérních stánků a polorozpadlých domů dávají najevo, že jihokorejská metropole ještě stále ukrývá místa, která bezesporu do vyspělého světa, mezi který se země řadí, nepatří.

Kdyby snad někdo sháněl luxusní boty …
… nebo nějaký háv, tak ví, kam vyrazit

 

 

🌇  63 Building

Poslední turistickou atrakcí, která figurovala na našem pomyslném seznamu, byl zlatý mrakodrap 63 Building, tyčící se na pravém břehu řeky Han, dotvářející autentické panorama Soulu. Otevřen byl v roce 1985. Výška činí dle údajů na webu 250 metrů. Budova má 60 nadzemních a 3 podzemní patra. Uvnitř sídlí několik finančních korporací; nejvyšší patro je pak za poplatek proskleným výtahem přístupné veřejnosti. Nabízí pěkný výhled na Soul a zároveň se v něm nachází galerie umění. Jedná se o jednu z alternativ k N Seoul Tower. V budově turisté najdou i velké akvárium, restaurace a obchody. Zájemci si mohou více informací přečíst zde: http://www.63.co.kr/en/about-63/about-63.do

Pohled na mrakodrap

Výhledy na řeku Han a město na jejím pravém břehu; opačnou stranu vlivem silného protisvětla vyfotit nebylo možné
Já s myšákem
Galere moderního umění
Tématem byla fauna

 

 

🚉  Seoul Station & Seoullo 7017

Poté jsme se postupně vydali domů, respektive na hotel. Pavlovi odjížděl vlak Airport Express ze Seoul Station, hlavního nádraží, kam jsem se chtěl také již delší dobu podívat, a tak jsem ho doprovodil. Tento dopravní uzel působí velmi moderním dojmem. V prostorné světelné odbavovací hale se nachází množství obchodů. V blízkosti objektu stojí Seoullo 7017, most, původně určený pro dopravu, v současné době sloužící jako výškový park s různými rostlinami, vyhlídkami a místy k sezení. Připomíná takovou zahradu. Délka činí zhruba kilometr. Jedná se o podobné místo, jako je newyorkský park High Line. Přes ulici se pak tyčí rozsáhlé budovy. I díky těmto faktorům je tak Seoul Station jedním z velmi zajímavých míst korejské metropole, nikoliv prostranstvím strachu, jako pražský hlavák.

Vchod na hlavák
Odbavovací hala
Nástupiště s (rychlo)vlaky
Most Seoullo 7017
Místo působí velmi příjemným a moderním dojmem. Atmosféru dokreslují budovy v pozadí. Za povšimnutí stojí věž vpravo, která mi připomíná skoro nějakou stavbu z Prahy
Hlavní třída s autobusovými zastávkami před Seoul Station

 

 

✈️  B747 QANTAS na ICN

Následující dva dny jsme strávili spottingem, přičemž já i částečně studiem. V pondělí se na Incheonu udála jedna ze spotterských událostí roku. Odpoledne přiletěl B747-400 Qantasu na charterovém letu na trase Sydney – Soul – Tel Aviv. Zdržel se tu do čtvrtka. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, koho konkrétně vezl. Přílet však doprovázela dramatická situace. Letiště Incheon používá tři ranveje: 15L/33R určenou výhradně pro přistání, 15R/33L určenou výhradně pro starty a 16/34, která se využívá v různé denní doby pro oba typy pohybů, v čas příletu highlightu dne bohužel zrovna pro přistání. Do poslední chvíle tak nebylo jasné, kam Qantas pošlou. Při severních, severovýchodních, severozápadních a západních větrech většinou letadla letící od jihu a východu sedají na 33R, ta od západu na 34 (pro úplnost, v případě větrů z ostatních světových stran se přistává zcela náhodně, neboť všechna letadla oblétávají Incheon ze západu a řadí se ob jedno, doprava i doleva). Přesto, vždy záleží na konkrétní provozní situaci a například letadla Koreanu či Asiany ze Sydney létají téměř pokaždé jinam. Jednalo se tak o loterii. Protože přistání na dráhu 34 jsou nejfotogeničtější díky terminálům v pozadí, rozhodli jsme se počkat tam. Naštěstí, korejští spotteři jsou velmi přátelští a ochotní, a tak nám nabídli, že poté, co se posádka letu přihlásí věži a dostane povolení k přistání a bude tedy přidělena ranvej, v případě potřeby nás autem odvezou na druhou stranu letiště. Stejnou nabídku mi poskytl i můj korejský kamarád Shin. Bohužel, nastalo to, co nikdo z nás nechtěl a Qantas byl poslán na vedlejší dráhu. Všichni jsme se rozběhli do aut. My jsme jeli s mým kamarádem Shinem. Ačkoliv nás jeho matka vezla velkým SUV, počtu nadšenců nestačilo, a tak malí a hbití Korejci, nám větším, uvolnili místa tak, že pohotově naskákali do kufru, a vyrazilo se. Ačkoliv jsme cestou čelili několika dlouhým červeným na semaforech, přílet jsme úspěšně stihli!

Boeing 747-438/ER, Qantas, VH-OEE (přílet doprovázel velmi silný opar na obloze, proto barvy na fotkách působí značně nepřirozeně)

 

 

🌎  Lotte World

V polovině týdne přišlo do Soulu nepříznivé počasí v důsledku tajfunu, který udeřil ve střední části země. Proto nebyly ideální podmínky pro poznávání města. Přesto jsme se v jeden podvečer vyrazili podívat se na Lotte World Tower. Se svou výškou 555 metrů představuje nejvyšší budovu v Jižní Koreji a šestou nejvyšší budovou světa. Protože již bylo přítmí a zároveň zataženo a deštivo, na zpoplatněnou vyhlídku do nejvyšších pater jsme nešli. Věž je součástí komplexu Lotte World, který zahrnuje i zábavní park, velké nákupní centrum s obchody světových luxusních značek, hotel a mnoho dalších atrakcí. Musím sem vyrazit ještě jednou, za světla na delší dobu. Více informací o místě zde: http://www.lotteworld.com/gate.html

Lotte World Tower

Vstup na věž
Nákupní centrum
Automobilka Volvo zde vystavuje své vozy

Mimochodem, Lotte World je i tématem jednoho z logojetů společnosti Thai AirAsia X. Nosí ho Airbus A330-300 registrace HS-XTD. Na incheonském letišti jsem ho fotil nedávno.

Airbus A330-343, Thai AirAsia X (Lotte World Livery), HS-XTD

 

Poslední den jsme nečekaně věnovali opět focení. Nečekaně proto, že se nečekaně vyčasilo. Předchozí deštivé a větrné dny krásně vyčistily oblohu od oparu a my jsme tak měli perfektní podmínky pro focení. Večer jsme se jeli rozloučit na letiště a má první návštěva tak utekla jako voda.

Spotter v akci. Bohužel nám sem z Dubaje posílají špatnou konfiguraci A380, a tak se mohu ukájet pouze nad variací exp a jiné logojety se slzami v očích sledovat na Flightradaru na lince do Prahy 🙁
Tak kdo ho má delší?!
Myslím, že odpověď je jasná 8)
Selfie s Pavlem a Shinem
A nastal čas odletu. Odbavení linky QR859 do Doha. Oproti Praze mají na Incheonu moc pěkné obrazovky. A nikde tu nesvítí bílý nápis CLOSED na černém pozadí připomínající parte Karla Gotta. Jedna přepážka slouží jako stanoviště pro Duty Managera

 

O víkendu jsem vyrazil fotit na Gimpo. Nově založená nízkonákladová společnost Fly Gangwon se sídlem ve východokorejském Yangyangu tu totiž prováděla testovací lety s jejich prozatím jediným Boeingem 737-800, který dříve létal pro Norwegian pod registrací LN-NGG. Dále jsem se začal připravovat na polosemestrální zkoušky, které mě čekají na konci října. Zejména pracuji na domácím projektu z předmětu 3D Modeling Studio, jehož zadáním je vymodelovat zubní pastu dle předlohy. Původně jsem si tento předmět vybral jako „dávačku,“ která mi zabere minimum času. Realita je ovšem taková, že s ním strávím více času než se všemi ostatními dohromady.

Boeing 737-8JP, Fly Gangwon, HL8376

 

Příští týden se můžete těšit na trip report z Hong Kongu. Jak celý výlet dopadne s ohledem na probíhající masivní protesty? Nebo to jsou jen mediální lži a ve skutečnosti je město poklidným krajem?

 

 

#4

Manufaktura – Večeře v korejské restauraci – Večeře v české restauraci

 

 

Dnešní díl vydávám s menším zpožděním. Tento týden jsem se totiž musel zabývat mimo jiné také ztrátou své peněženky se všemi doklady a platebními kartami a přípravou na první test, který jsem doufám úspěšně napsal ve středu.

Během září jsem navázal kontakt se dvěma místními spottery, jedním studentem (Shin) a jedním starším pánem (Shim). Se Shinem jsme se setkali už dříve, se Shimem až tuto sobotu, kdy jsme vyrazili na společný výlet jeho autem. Odhadem mu je 50 let. Má dvě děti a jeho bratr studoval stejně jako já na Sogang University. Kromě spottingu se věnue i lyžování a každou zimu proto jezdí do kazašských hor. Zároveň také cestuje po Asii, pochlubil se fotkami například z Japonska a Singapuru, ale také z Austrálie a Nového Zélandu.

 

 

✈️  Manufaktura

Naše cesta vedla do manufaktury Asia Speciality Model Co. asi 30 kilometrů od Soulu, kde vyrábějí modely letadel pro Korean Air a další korejské společnosti, především Jeju Air, Eastar Jet a Jin Air.

Pan Shim mě vyzvedl v 10 hodin u školy. Bohužel, domluva byla komplikovaná, neboť anglicky uměl pouze několik slov. Při chatové konverzaci používá překladač, který se stal hlavním zprostředkovatelem vzájemné komunikace i během osobního setkání. Cesta do města Kwangdžu v provincii Kjonggi nám zabrala přes hodinu, protože v Soulu bylo několik dlouhých kolon.

Po příjezdu na nás čekal majitel manufaktury, dle slov pana Shima „boss.“ Nejdříve jsme šli do stodoly, sloužící jako sklad nejen hotových modelů, ale i jednotlivých součástek. Tam jsme pobyli skoro hodinu. Ochotný modelář mi ukázal spoustu zajímavých kousků, které jeho firma vyrábí. Modely byly v zásadě pěkné, ale já jsem zvyklý na o něco kvalitnější. Nevadí, že jsou zhotoveny z dutého plastu, některé části však jsou neautentické, respektive neodpovídají jednotlivým typům letadel, ať už svou přídí, winglety, nebo jinými částmi. Nejvíce povedený mi přišel B747-8, který měl však menší logo Korean Air, než ve skutečnosti je, a B787-9. Ten jsem si nakonec i koupil. Stál v přepočtu necelých 1000 Kč, což je u nás běžná cena podobného modelu. Jen jsem byl zklamaný, že neměli žádný se samolepkou připomínající 50. výročí založení korejského vlajkového dopravce, které si letos připomínáme. Vůbec nejhezčí byl ale A380 v měřítku 1:100, mající snad téměř tři čtvrtě metru na délku i šířku. Bohužel byl vcelku neskladný a moc drahý. Pan Shim si koupil letadla čtyři, jedno pro sebe a tři pro svého japonského kamaráda.

Příjezdová cesta příliš vábně nevypadala; manufaktura se nachází v periferii města
Přesvědčivým dojmem nepůsobila ani samotná dílna
Sklad s modely. Z krabic jsem vybalil B747-8 a B787-9
Krabice s modely určené pro expedici do Koreanu
Kdysi zde byl vyráběn i tento A330 ve speciálním zbarvení „Children’s Drawing Contest.“ Třeba zde je patrná neautentičnost wingletů a přídě.
Zmíněný Airbus A380 v měřítku 1:100
Můj nový model

Potom jsme zamířili do samotné dílny. Tam byli asi čtyři pracovníci, kdy každý dělal na určité části modelů. Jeden skládal křídla k trupům, další lakoval jednotlivé součástky. Když jsem je viděl v pracovním procesu, začal jsem si svého nového modelu více vážit, neboť jde o ruční práci, ne o sériovou výrobu, z níž pochází většina mých letadélek, která mám doma.

Celkový pohled na dílnu
Trupy B787-9 čekající na nalakování do barev Korean Air
Jeden z pracovníků přidělávající motory ke křídlům
Příprava výškovek
Již nalakované trupy a směrovky
Téměř hotovo!

Následovala cesta zpět do Soulu. Ale ne domů. Shim mi ochotně nabídl, že mě vezme na letiště Gimpo, kde mi ukáže nejlepší spoty na focení. Tam jsme byli až do pěti hodin, kdy odletěl korejský tripl se speciální zbarvením, které navrhly děti v rámci výtvarné soutěže. Provoz na tomto letišti jinak příliš zajímavý není, zároveň nebylo pěkné počasí, ale pana Shima to tam evidentně bavilo, a tak jsem pochopitelně nic nenamítal a byl rád za jeho spotterské tipy.

Jedno z fotomíst, odkud lze fotit zadky dosedajících letadel spolu s přibližovacími světly
Bezesporu nejlepší spot je tento, leč trošku nelegální
Skýtá fantastický výhled
Jen cesta nahoru je pro nesportovce náročná 🙂
Selfie s přistávajícím letadlem
Boeing 777-2B5/ER, Korean Air (Children’s Drawing Contest Livery), HL7766; počasí bylo pro spotting značně neoptimální, proto bude nutná revize za lepších podmínek

 

 

🇰🇷  Večeře v korejské restauraci

Po spottingu nastala chvíle, které jsem se obával ze všeho nejvíc. Nabídka společné večeře! Ne, že bych s panem Shimem nechtěl jít společně na jídlo, ale bylo mi jasné, do jakého typu restaurace budu zavlečen. Snažil jsem se nenápadně odmítnout se slovy, že jsem ho již připravil o značnou část dne a že se klidně najím sám v české restauraci. On se však odbýt nenechal a dal mi záludnou nabídku. Nemusíme jít do korejské restaurace, můžeme tedy i do české, je to na tobě. Z formálních důvodů jsem samozřejmě ne moc nadšený kývl na jeho volbu, a tak jsme vyrazili. Bylo by velmi nevhodné odmítnout, už jen proto, že mi věnoval celý den a projezdil spoustu benzínu.

Restaurace, kam mě vzal, působila velmi honosným dojmem. Nachází se poblíž stanice metra Diginal Media City na trati Airport Railroad (AREX) mezi Seoul Station a letištěm Incheon. Menu bylo v celém podniku jednotné. Podává se tu delikatesa jménem Shabu-Shabu. Vtipné bylo, když Shim pronesl „It is delicacy… Maybe (for you).“ Podle informací dostupných na webu pokrm pochází z Japonska, ale velmi častý je právě i zde v Koreji. Sestává se ze zeleniny, masa a případně dalších potravin, které se vaří ve vroucí vodě. Jenže jídlo nevaří kuchař. Uprostřed stolu je umístěna varná deska, na níž servírka přinese velký hrnec v polovině rozdělený na dvě části a příprava večeře je už jen a pouze na hostech, v našem případě na panu Shimovi. Bylo vidět, že je v ní velice erudovaný. Během chvilky donesl na stůl spoustu ingrediencí, které jsou k dispozici ve formě bufetu. Mně hovězí, knedlíčky plněné nějakou zeleninovou směsí a korejské nudle. Sobě pak talíř plný mořských potvor. Jejich konzumaci jsme si „vyjasnili,“ už cestou, kdy jsem mu řekl, že bohužel tento typ masa nejím.

Stůl. Uprostřed hrnec s vroucí vodou. Vlevo plátky hovězího a cosi z moře maso. Vepředu pak všemožná zelenina
Korejské nudle v syrovém stavu
Mořské pochoutky pana Shima

Do vroucí vody v hrnci vložil zeleninu a do každé z polovin pak příslušné maso. Byla k dispozici pouze jedna vařečka-naběračka, kterou vše míchal, a tak se vývar z ryb mohl dostat i do mé části, ale to jsem raději v duchu neviděl. Uvařené maso mi pak doporučil zabalit do rýžového listu. Ten má podobu průhledné hmoty, která po namočení do jakési červené vody získá konzistenci želatiny. Váček se poté může dochutit omáčkou dle vlastního výběru a sní. Kromě toho mi přinesl ještě salát se sladkým dresinkem, nakládané ředkvičky a do hrníčku nalil vývar z masa a zeleniny jako polévku. Ze zbytku oné pomyslné polévky ve finále připravil dezert z rýže. Ten jsem ale už odmítl. Jednak nevypadal moc vábně a jednak mi korejská strava pro danou chvíli stačila. Nebylo to tak zlé, jak jsem očekával, ale dochucovadla byla vcelku dost pálivá, o čemž vypovídá i barva mého obličeje na fotce níže.

Příprava pokrmu ve vroucí vodě
Už se to vaří!
Rýžový list
Váček vytvořený z rýžového listu naplněný masem, případně jiným jídlem
Hody
A já mám dost!

Na panu Shimovi bylo vidět, že si myslí, že mi přiliš nechutnalo, ale snad se mi ho podařilo alespoň trochu přesvědčit o opaku. Mockrát jsem mu poděkoval za pohostinnost a dohodli jsme se, že příště ho pozvu někam já. Třeba do české restaurace. To jsem si ještě v tu chvíli myslel.

 

 

🇨🇿  Večeře v české restauraci

A tam zároveň vedly mé další kroky. Ano, opravdu jsem se v korejské večeři ve skutečnosti moc nenajedl a jelikož se jednalo o mé jediné jídlo daného dne, rozhodl jsem se dorazit ještě něčím. Českou restauraci jsem našel už o týden dříve. Tehdy však měla zavřeno. Nachází se v blízkosti stanice metra Hapjeong. Její budova má připomínat Staroměstskou radnici a orloj. Jmenuje se Castle Praha. Poloha na Instagramu pak udává „Castle Paraha“ a hlavní stránka jídelníčku „Castle Parah.“

Budova restaurace. Večer díky osvětlení působí značně kýčovitým dojmem, přes den však lze skutečně spatřit malou paralelu Staroměstské radnice
Vchod dovnitř a venkovní menu

Interiér je pěkný. Jedná se o jednu z těch lepších restaurací zde v Soulu. Obsluhují Korejci. Jídelní lístek obsahuje variaci různých pokrmů; část z nich tvoří tradiční české, část univerzální – těstoviny, pizza (včetně havajské), saláty či různé chuťovky k pivu (např. cibulové kroužky). Točí pivo značky Ježek. Zmíněné tradiční české pokrmy vypadají tradičně jen co do jejich názvu. V nabídce je svíčková, guláš, vepřo knedlo zelo, bramborák, řízek či smažený hermelín. K omáčkám jsem od začátku příliš důvěry neměl, dát si řízek či hermelín mi přišla škoda, a tak jsem si objednal vepřo knedlo zelo. To, co mi však bylo naservírováno, mě velmi zklamalo. Na talíři bylo několik plátků grilovaného vepřového masa s nějakým sosem ze zeleniny a koření; přílohu pak tvořili tři plátky houskových knedlíků a salát s rukolou a rajčaty. Pomyslnou třešničkou na dortu byla šlehačka a brusinky. Takže takový kočkopes. Sníst se to dalo, ale moc potěšený jsem nebyl, a tak se patrně jednalo o mou první a zároveň poslední návštěvu této restaurace.

Vstupní chodba a bar
Interiér působí útulně. Na zdi visí české znaky a nějaké erby

Ukázka části menu obsahující jídla z tradiční české kuchyně

K pití podávají slané preclíky
„Vepřo knedlo zelo“ – jednotlivé části popsány výše

 

 

🍽️  Jak se tu dále stravuji?

Strava zde v Soulu mi přijde dražší než u nás. Vždy alespoň jednou týdně chodím do restarace nedaleko univerzity, kde nabízejí cosi jako řízek s rýží a pikantním přelivem, případně navštívím nějakou jinou, kde se dá normálně alespoň trochu evropsky najíst. Večer se většinou stravuji v některé z pekáren, které tu jsou velmi rozšířené. Největší síť prodejen má pravděpodobně řetězec Paris Baguette, který paradoxně nemá s Francií nic společného. Nabízejí plněné pečivo jak sladké, tak slané příchutě, saláty, jugurty a další občerstvení. Občas chodím také do fastfoodových restaurací. Je tu zastoupen McDonald’s, KFC i Burger King. Velmi oceňuji přítomnost samoobsluh skoro na každém rohu. Většina z nich má otevřeno nonstop a nabízejí základní potravinářský a drogistický sortiment. Výhodou je cenově dostupné jídlo v krabičkách do mikrovlnky, které jsou v prostorách večerek k dispozici.

Toto jídlo je v Koreji velmi rozšířené. Jak jsem již psal, jedná se o řízek
Ze školního fastfoodu – hranolky se sýrovo-majonézovým přelivem a smažené sýrové tyčinky. Nezdravé, ale mě to moooc chutná
Nabídka slaného pečiva jedné z bageterií
Mají zde i dorty, ale velmi předražené
Tuto pizzu mám nejradši. Někoho možná odradí černá barva těsta, ale chutná naprosto fantasticky
Milovníci mořských plodů si mohou na ulici nechat ulovit třeba toto

 

Včera jsem konečně obdržel Alien Registration Card, díky které mohu začít cestovat za hranice Korejské republiky. Hned jsem si tedy koupil dvě letenky do destinací, které dlouhodobě figurují na mém „wishlistu“. První výlet uskutečním na začátku října, druhý pak v půlce listopadu. Příští týden mě čeká první návštěva z Prahy. Zavítáme jak na letiště, tak do města. Více v dalším updatu.

 

 

#3

I·SEOUL·U – Gyeongbokgung Palace – Changdeokgung Palace

 

 

Na úvod dnešního updatu bych rád poděkoval všem čtenářům, kteří mi píší milé zprávy, za jejich přízeň. Těší mě, že se vám můj blog líbí.

Minulý týden jsem na cestování po Koreji neměl příliš času, a tak jsem se věnoval třem hlavním aktivitám – spaní, chození do školy a spottingu. Dvakrát jsem ale vyrazil i do města, poprvé se vyfotit u proslulého nápisu I·SEOUL·U, který je nedílnou součástí Instagramu velké části těch, kdo navštívili jihokorejskou metropoli, a podruhé obhlédnout některé z místních paláců, konkrétně pak Gyeongbokgung Palace a Changdeokgung Palace.

Ochladilo se tu. Máme už jen 25 stupňů. Korejci začínají vytahovat kožichy. Deštníky nosí stále. Když nesvítí slunce, tak prší. Využití najdou za každého počasí. Způsob jejich nošení mě ale občas fascinuje. Drží je v ruce tak, že jsou nakloněné dopředu a dotyčný tak pořádně nevidí před sebe. Jen včera jsem byl svědkem dvou deštníkových střetů. Snad příště cestou nepotkám vypíchnuté oči válející se na chodníku.

Také jsem stačil na koleji nasbírat 30 trestných bodů. Mým nerespektováním pravidel nebo slabými články ubytovacího zařízení? Toť otázka! Jelikož bylo v týdnu pěkné počasí, dvě rána, před začátkem výuky, jsem se rozhodl strávit spottingem na Incheonu, dokud ještě slunce vychází relativně brzy a je tak možné vyfotit letadla, která budou za pár týdnů létat už za tmy. Zákaz vycházení zde platí mezi půlnocí a pátou ranní, tudíž jsem vstal tak, abych přesně v pět hodin prošel turniketem a mohl běžet na první metro. Pokaždé jsem však byl o něco rychlejší a po příchodu k bráně hodiny vedle ní ukazovaly 4:55. Proto jsem vzorně pět minut vyčkal a když odbila celá, pípnu jsem kartičku a opustil kolej. Když jsem si pak v pátek jen tak ze zájmu zkontroloval své bodové konto, zjistil jsem, že mi bylo 30 bodů strženo. Dvakrát pět za nerespektování nočního zákazu vycházení a dvakrát deset za strávení noci mimo kolej bez předchozího nahlášení a potvrzení. Žádného z prohřešků jsem si nebyl vědom, a tak jsem hned kontaktoval kolejovou supervizorku a s celou situací jí obeznámil, včetně mých časných odchodů. Ta mi s úsměvem oznámila, že už delší dobu jdou hodiny v celé budově o dvě minuty napřed. To jsem samozřejmě nevěděl, protože s mobilem jsem si je v tu chvíli nekontroloval. Místo v 5:00 jsem tedy odešel ve 4:58 a systémově porušil jak zákaz vycházení, tak v podstatě nebyl v noci na pokoji. Milou paní se mi podařilo přesvědčit, aby mi trestné body smazala, a já tedy začínám opět s čistým kontem a příští týden budu poctivě vyčkávat do 5:02. Snad i nadále budu stíhat první metro.

Když už jsem se dostal se dostal k univerzitním pravidlům, na dnešní hodině sociální psychologie mě zaskočilo, jakým způsobem asistentka učitele eviduje docházku studentů. Doposud mě to nikdy moc nezajímalo. Na každou hodinu si donese NOVÝ vytištěný papír A4 se zasedacím pořádkem a kroužkuje si, kdo je přítomen. Má-li zde semestr 12 týdnů výuky po dvou hodinách týdně a vynásobíme-li toto číslo nějakým počtem předmětů, které se na škole vyučují (řekněme, že podobný systém je užíván třeba v polovině z nich, a zbytek vyučujících si vede absenci hospodárněji), vyjde z toho nehorázná spotřeba papíru. Podobně je tomu na hodinách obchodní angličtiny. Tam nám zase lektorka tiskne na každou hodinu nespočet až zbytečných materiálů ve zbytečně velkém formátu, kde polovinu ani nevyužijeme. Mně osobně to nijak nevadí, sám nejsem člověk, který by se papírem snažil šetřit, ba naopak, ale v Česku stále slýchám o tom, jak je potřeba chovat se friendly k životnímu prostředí, zabraňovat kácení lesů a bla bla bla… V Koreji toto evidentně zas tak moc neřeší. Třeba časem zde ve škole přejdou k efektivnějšímu systému a asistenty nahradí zařízení, na nějž každý student přiloží svou ID kartu a docházka se zaznamená stejně tak a navíc dojde k eliminaci chyb způsobených lidským faktorem.

Dost filozofování. Na začátku jsem už stačil zmínit spotting, proto níže jako tradičně přináším výběr TOP 5 úlovků z posledních dnů:

Airbus A380-861, Emirates (Expo 2020 Dubai Livery), A6-EEA – paralelní přiblížení s A330 Korean Air
Airbus A330-302, EVA Air (Hello Kitty Around The World Livery), B-16333
Airbus A330-941, Delta Air Lines, N401DZ – minulé úterý došlo k výměně typu na lince mezi Seattlem a Soulem, místo B767-300ER je nově nasazován A330neo
Airbus A321-231, Philippine Airlines, RP-C9909
Airbus A330-343, AirAsia X (Anaz The Legend Livery), 9M-XXH

 

 

🇰🇷  I·SEOUL·U

Nápis I·SEOUL·U, očividně oficiální symbol či slogan města, se nachází u náplavky na levém břehu řeky Han autobusem asi 10 minut od Sogang University. Náplavka se dosti podobá té pražské, schází se na ní nejen turisté, ale především místní. Za mé přítomnosti se zde odehrávalo menší vystoupení nějakého korejského umělce. Vcelku se to i dalo poslouchat. Podobné akce se tu dějí běžně. Opodál jsou postavena vodní brouzdaliště, kde se lidé, hlavně pak děti, mohou osvěžit v letním parnu. Okolo řeky vede cyklostezka. Přes ulici se tyčí vysoké mrakodrapy.

Náplavka. Pod mostem v dáli se odehrávalo zmíněné vystoupení
Brouzdaliště
Brouzdaliště s řekou Han v pozadí
Nějaká „hračka“ pro děti, nevím, jak se to správně jmenuje …

 

 

🕍  Paláce

O slunečné neděli vedly mé kroky za poznáváním proslulých korejských paláců, které jsou neodmyslitelným symbolem Soulu. Ve městě se jich nachází několik.

 

GYEONGBOKGUNG PALACE

Jako první jsem navštívil Gyeongbokgung Palace (v překladu Palác zářného štěstí) ležící v severovýchodní části metropole. Není to pouhý jeden chrám, je to celý komplex, jehož vstup „střeží“ pravidelně se střídající stráž v tematickém stejnokroji. Palác byl vystavěn ve 14. století za vlády dynastie Čoson. Sloužil jako domov královské rodiny a jejích příslušníků. Za svou historii byl několikrát poničen, jednou požárem, jednou pak za japonské okupace.

Prohlídka mi zabrala asi hodinu, pač areál je velmi rozsáhlý. V jedné z jeho částí se nachází National Folk Museum of Korea, před nímž byly k vidění stánky s řemeslnými dílnami a různé v uvozovkách řečeno kulturní akce. Vstup do celého komplexu zdarma.

Více o paláci si můžete přečíst například zde: https://www.theseoulguide.com/sights/palaces/gyeongbokgung-palace/.

Vyfotit stráž bez turistů bylo poměrně složité
Protože každý chtěl společnou fotku. Třeba já
Za branami paláce se rozprostírá moderní čtvrť jihokorejské metropole
Jedna z mnoha bran
Chrám
Interiér chrámu výše
Tvořivé dílny pro děti v blízkosti National Folk Museum of Korea

V komplexu je velké množství zeleně, která lemuje cesty mezi jednotlivými objekty
Chrám obklopený vodou. Takové se mi líbí nejvíc

 

CHANKDEOKGUNG PALACE

Pár desítek minut chůze východním směrem se rozprostírá Chankdeokgung Palace (v překladu Palác nejvyšší ctnosti), který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Stejně jako první zmíněný byl postaven za dynastie Čoson. Celý komplex je o něco rozsáhlejší. Nachází se v zde méně staveb, o to více prostoru zabírá zeleň a parky. Nejvíc mě zaujal ten v okolí jezírka, skýtající příjemné posezení ve stínu. Ze všeho nejvíc jsem si přál vidět chrám obklopený vodou, který je známý z mnoha obrázků. Bohužel ale nebyl volně přístupný, dostat se k němu dá pouze s organizovanou prohlídkou, která zahrnuje i Secret Garden. Ty v době mé návštěvy byly bohužel vyprodané a první, na níž bylo místo, se konala až za delší dobu. Proto jsem se rozhodl, že se sem vrátím znovu jindy, třeba ještě s někým dalším. Vstup do části komplexu zdarma, organizované prohlídky nabízené v několika jazycích za poplatek.

Pro zájemce více informací zde: https://www.theseoulguide.com/sights/palaces/changdeokgung-palace/.

Druhý palác nabízí podobné scenérie
Park s jezírkem
Fontánka. Bohužel jsem si nepřečetl, co je v domě v pozadí, ale myslím, že něco jako menší botanická zahrada. Pokud někdo ví, napiště do komentáře

 

 

💇  Holič

Ti, kdo mě dobře znají, vědí, že si potrpím na časté chození k holiči. Alespoň jednou za tři týdny. Jak jsem zjistil od nizozemských spolužáků zde v Soulu, čeští holiči jsou velmi levní. V malé obci hodinu jízdy od Amsterdamu stojí běžné ostříhání okolo 20 eur. Nevím, já většinou platím 100, maximálně 150 Kč.

V Koreji pro mě byl holič zpočátku zapovězeným tématem. To proto, že devadesát procent místních nosí vlasy „podle kastrolu,“ a těch zbylých deset procent zhruba rovným dílem sdílí holohlaví či plešatí a nositelé účesu evropského typu.

Ve čtvrtek jsem usoudil, že ranní úprava účesu trvá příliš dlouhou dobu, a budu se muset odhodlat nechat si ho zkrátit. Po škole jsem tedy vyrazil do ulic. Obešel jsem celkem tři kadeřnictví; až ve třetím jsem uspěl. První bylo zavřené a ve druhém mi bylo (raději) řečeno, že se musím nejdříve objednat. Holička v posledním kadeřnictví na mě v první chvíli vrhla velmi nejistý až zděšený pohled, pravděpodobně jsem byl prvním Evropanem v jejím portfoliu zákazníků. Anglicky bohužel neuměla. Ostatně kolik holičů v Praze se s vámi domluví anglicky, že?! No, naštěstí právě stříhala zákazníka, který světový jazyk ovládal, a tak jsme se nakonec dohodli. Při třicetiminutovém čekání mi byl nabídnut džus a sdělena cena služby. Ta činila 25 tisíc wonů, v přepočtu asi 500 korun. Stříhání probíhalo celkem hladce, několikrát jsem sice musel použít překladač a obrázky účesů nalezené na Googlu, ale výsledek byl více než uspokojivý, až tak, že předčil má očekávání. Poté jsme si oba – já i holička – oddychli a těšíme se na další shledání za měsíc.

Exteriér
Interiér
Výsledek. Velmi se blížící požadovanému stavu

 

 

❓  Co dalšího se událo?

Byl jsem na imigračním na otiscích prstů, aby mi KONEČNĚ mohla být vydána Alien Registration Card a já mohl odletět do Japonska
Stále mi na mobil chodí nějaké tísňové výstrahy. Nevím, kdo mi co chce oznámit, od Jeju tu bohužel žádný další tajfun neudeřil. Ani zemětřesení. Na překladač je to příliš velké sousto a neporadí mi ani francouzský roommate …

Spořitelna si účtuje docela vysoké poplatky za výběr valut. Další poplatky pak i Woori Bank. Tak jsem si byl vybrat milion. Wonů. A pak vyrazil přes ulici na Bubble Tea. Měl bych konečně začít používat aplikaci Revolut a zbytečným výdajům se tak vyhnout

Včera večer mě popadla chuť na sladké. Vyrazil jsem tedy do obchodu v univerzitním kampusu, který má otevřeno 24/7 a koupil si tyto oplatky – WAFLE O SMAKU WANILIOVYM. Je patrné, že polské potraviny se ve velkém nevyvážejí jen do Česka. Napadá mě tak otázka, proč LOT zavedl nové spojení mezi Budapeští a Soulem. Že by na lince z Varšavy nestačilo cargo?

 

Příští týden vás zavedu mimo jiné do dvou restaurací zde v Soulu – korejské a české. Která z nich je lepší? Nebo jsou obě dvě stejně dobré či stejně špatné? Na odpověď si počkejte 😛

 

 

#2

Víkend na Jeju

 

 

Můj druhý víkend pobytu v Koreji jsem strávil na Jeju. Je to malý ostrov vzdálený necelou hodinu letu na jih od Soulu. Wikipedie říká, že jeho rozloha činí 1 850 kma počet obyvatel dosahuje zhruba 605 000.

Rozhodnutí přišlo vcelku spontánně. V pondělí na mě dolehly místní vysoké teploty a touha zchladit se v moři. Vzhledem k tomu, že během podzimu se v Koreji údajně citelně ochlazuje, řekl jsem si, že asi nemá cenu výlet odkládat.

Koupě letenky nebyla moc snadná. Na Jeju se létá pouze z letiště Gimpo, které leží v centru města, půl hodiny od univerzity. Denně tam je operováno zhruba 130 zpátečních spojů. Létají tam Korean Air, Asiana Airlines a místní lowcosty Jeju Air, Jin Air, Eastar Jet, T’way Air a Air Busan. Na většinu letů jsou nasazovány B737-800/B737-900/A320/A321, přesto Korean létá ještě s A220, A330 a B777-200, Asiana s B767-300 a Jin Air rovněž s B777-200. Běžný cestující, kterému nezáleží, čím letí, sežene letenku v přepočtu za 1200 až 1500 Kč. Mně na tom samozřejmě záleželo, a tak jako nejvhodnější varianta za daných okolností se jevila cesta tam s B763 Asiany a zpět s B772 Jin Airu. Letenky stály v přepočtu lehce přes 2000 Kč. První zmíněná společnost nabízí v ceně odbavené zavazadlo, ta druhá ne, jelikož je nízkonákladová. Přesto, jak jsem později poznal, se na těchto letech velikost ani počet kabinových zavazadel nikterak nekontrolují.

 

 

✈️  Let OZ8957 GMP-CJU (pátek 6.9.2019)

Asiana Airlines, B767-38E (reg. HL7514)

Několik málo dní před odletem jsem dostal informaci o blížícím se tajfunu Lingling, který má během víkendu zasáhnout jak Jeju, tak Korejský poloostrov. Dokonce mi přišlo i několik automaticky rozesílaných tísňových výstrah na mé korejské telefonní číslo. Ještě v pátek ráno jsem se rozmýšlel, zda vůbec vyrazit a riskovat potenciální nebezpečí, nebo zůstat na koleji. Ale protože mi nevadí riskovat, vydal jsem se na cestu! Dopoledne jsem strávil spottingem na Gimpu, neboť byl plánován přílet Airbusu A330-300 China Eastern Airlines ve speciálním zbarvení propagujícím příběh Toy Story z dílny studia Pixar. Letiště má svá největší léta slávy za sebou; provozu v současné dominují už jen vnitrostátní lety. Tomuto tématu se ale budu podrobně věnovat až v některým z příštích příspěvků.

Let nakonec z důvodu povětrnostních podmínek zrušen nebyl, a tak jsem po 14. hodině usedl na palubu. Vidět interiér B767-300 Asiany byl pro mě v první chvíli šok. Myslel jsem si, že tato letadla byla původně používána na dálkové lety a v současné době již pouze dosluhují na těch vnitrostátních. Nejspíš to tak ale není, protože kabina byla celá v konfiguraci pro economy class, bez pro widebody letadla typických přepážek ve třetinách letadla s toaletami a galley. Že by bylo vnitřní uspořádání změněno mi přijde málo pravděpodobné, neboť letadlo působilo velice zastaralým dojmem, jako by bylo ve stejném stavu před téměř čtvrt stoletím dodáno. Nejvíce retro mi přišly biny na zavazadla, osobní osvětlení a obrazovky nad uličkami. Ve srovnání se stejným typem letadla Delta Air Lines, které prošlo rekonstrukcí a na jehož palubě jsem letěl letos v únoru, jsem byl skutečně velmi překvapen. Let byl obsazen dle mého odhadu ze zhruba 40 %.

Odletová tabule ve vnitrostátním terminálu letiště Gimpo

Oběd před odletem – sýrovo-šunkový toast a tiramisový krém

Odletový gate a má B767-300 Asiany
Kabina 22 let starého B767-300 Asiany v uspořádání full-economy. Toalety a galley jen v přední a zadní části letadla

Retro sedačky a osvětlení nad sedačkami. Chybí osobní větrák a tlačítko na přivolání CC. Světelné transparenty k připoutání cestujících naštěstí mají 🙂

Retro biny na příruční zavazadla

Další šok nastal, když jsem si prohlédl nabídku SkyShopu. Nestačil jsem se divit, co korejské aerolinky cestujícím nabízejí. Sortiment je skutečně velmi široký, od zavazadel, přes kuchyňské vybavení až po sekačky a jiné zahradnické potřeby. Na tomto krátkém letu bohužel prodej nebyl k dispozici, zajímalo by mě ale, jak to ve skutečnosti mají.

Ukázka z nabídky SkyShopu

Po startu z dráhy 14L jsme vystoupali do cestovní hladiny okolo 23 000 stop, v níž probíhá většina letů mezi těmito dvěma destinacemi. Posádka cestujícím nabídla nápoje. Výhled z okénka byl omezený z důvodu velké oblačnosti. Po necelé hodině jsme přistály na dráze 07 mezinárodního letiště v hlavním městě Jeju. Počasí poukazovalo na blížící se tajfun, bylo deštivo a vál silný vítr, který byl patrný už během finálního přiblížení. Provoz na letišti je poměrně silný, terminál byl přelidněný, cestujících čekajících v gatech bylo mnohem více, než kolik jich vídám v Praze.

Soul po startu z letiště GMP
Jižní území Jižní Koreje
Finální přiblížení na letiště CJU

Vzhledem ke špatnému počasí jsem jel z letiště taxi přímo do hotelu, ležícího na severním pobřeží zhruba 10 minut jízdy od letiště, kde jsem strávil zbytek dne.

 

 

🏞️  Místa k navštívení

V noci ostrov částečně zasáhl tajfun Lingling. Částečně proto, že jeho epicentrum se nacházelo nad mořem. Byl to docela zajímavý zážitek, tak silný vítr, aby mě vzbudil uprostřed noci jsem zatím ještě nezažil. Ráno a dopoledne ještě foukalo, ale obloha se začala protrhávat, a tak jsem v 11 hodin vyrazil zpět na letiště, odkud jsem se plánoval vydat na prohlídku ostrova.

Na webových stránkách visitjeju.net se nachází spousta cestovatelských typů a hlavně mapa tras veřejné dopravy. Po ostrově jezdí 8 autobusových linek, které spojují hlavní město s významnými místy. Jedním z nejzajímavějších míst, která bezpochyby stojí za to navštívit, jsou vodopády v blízkosti města Sogüpcho. Bohužel, jak mi bylo řečeno na přepážce turistických informací, v tento den byly kvůli počasí předešlou noc nepřístupné.

Rozhodl jsem se tedy na základě doporučení vydat se na východ. Cesta zabrala něco málo přes hodinu a jednosměrná jízdenka vyšla v přepočtu na 100 Kč. Mezi hlavní cíle východního pobřeží patří Seongsan Ilchulbong Peak, jenž je na seznamu světového dědictví UNESCO, pak malý přístav nacházející se v blízkosti, a hlavně ostrov Udo. Ten byl v sobotu opět nepřístupný, stejně jako vodopády. Poslední místem je pak park/oblast Seopjikoji. Strávil jsem tu asi 2 hodiny, mimo jiné ve městě poblíž, a pak se vydal zpět. V 15 hodin jsem dorazil zpět na letiště a stála přede mnou otázka, co dál. Rozhodnutí nebylo těžké. Počasí vypadalo natolik lákavě, že jsem se rozhodl pro spotting.

Turistické atraktivity na Jeju. Zdroj: https://www.habkorea.net/tour/jeju-island-private-tour/
Dálkový autobus přepravující turisty po ostrově
Seongsan Ilchulbong Peak (na seznamu UNESCO)
Seongsan Ilchulbong Peak a kůň
Nějaký památník
Srdce jako brána do města
Seongsan Ilchulbong Peak do třetice
Přístav

 

 

📸  Spotting

Pár dní po příletu do Koreje jsem navázal kontakt s místním spotterem. Ten mi doporučil vhodné fotomísto, kde jsem strávil zbytek dne až do soumraku. Nachází se necelých 10 minut cesty autem od terminálu. Je na silnici na kopci za letištěm nad úrovní oplocení a nabízí tak úžasný pohled na dění na ranveji, je-li v užívání směr 25. Na místo se sjelo více spotterů. Ačkoliv byly v sobotu zrušeny téměř všechny lety s Gimpem a provoz byl díky tomu „vyfiltrován“ od „nudných“ místních společností (ze kterých by v Evropě byli pochopitelně všichni paf), několik letadel sem divertovalo z Incheonu. Nejzajímavějším byl A350 Asiany na lince z Osaky, který ostrov dle informací od místních navštívil naposledy před dvěma lety v rámci výcviku posádek. Dále bylo zpožděno několik ranních letů, takže se naskytla možnost vyfotit zajímavá letadla v rozdílnou denní dobu za krásného počasí. Z (pro mě) zajímavých společností se tam objevily tyto: Tigerair Taiwan (A320), Juneyao Airlines (A320), Spring Airlines (A320), HK Express (A321) a AirAsia X (333). Poslední tři jmenované lze vidět i na Incheonu. Kromě toho jsem vyfotil také některé místní dopravce, z nichž největší radost jsem měl z A220 Korean Airu.

Mapa fotomíst na letišti CJU. Spot 1 je určen pro ranní focení, spot 2 pak pro odpolední. Na obou lze zachytit prakticky veškerý provoz. První z nich jsem bohužel nenavštívil kvůli špatnému počasí poslední den ráno
Spot 2
Opuštěné hlídací věže nacházející se okolo celého areálu letiště


Zajímavosti z místního provozu:

Airbus A350-941, Asiana Airlines, HL7579 (divert linky KIX-ICN)
Airbus A320-232, Tigerair Taiwan, B-50003
Airbus A320-214, Spring Airlines, B-1672
Airbus A321-231, HK Express, B-LEB
Airbus A320-214, Juneyao Air, B-6966
Boeing 737-8JP, Jeju Air, HL8335
Airbus A220-300, Korean Air, HL8315

 

 

🌙  Večerní romantika na pobřeží

Po západu slunce jsem se vydal pěšky do asi 3 km vzdáleného hotelu. Převážná část cesty vedla podél pobřeží. Soumrak naskytl velmi pěkné pobřežní scenérie, a tak jsem se na několika místech zastavil a vyfotil. V půli trasy jsem narazil na Starbucks, kde jsem se po celém dni najedl a vyzkoušel místní koktejl z ovocné šťávy. K večeři byl sendvič. Musím říct, že v Koreji mají všechno hodně sladké, takže ani v něm nechyběla nějaká místní přísada. Pak už mé kroky vedly na konečně hotel. Zároveň mi přišla zpráva od spolužáků ze Sogang University s dotazy na počasí, neboť do Soulu se tajfun přihnal během odpoledne.

Socha hrnku kávy nedaleko kavárny Starbucks
Pan rybář v blízkosti mého hotelu. Byl jsem už tak unavený, že jsem si myslel, že je opravdový

 

 

✈️  Let LJ316 CJU-GMP (neděle 8.9.2019)

Jin Air, B777-2B5/ER (reg. HL7750)

Poslední den mého výletu, neděle, se už tak nevyvedla. Ráno bylo zataženo a pršelo, takže dopolední výlet nebo spotting byl v tu chvíli zavržen a já vyrazil před desátou hodinou na letiště. V pátek jsem si všimnul, že cestující drželi v ruce pro mě zvláštní palubní vstupenky, vypadající jako účtenky. Proto jsem zašel na check-in s žádostí o reprint, ačkoliv jsem měl mobilní. Ano! Skutečně je v Koreji – alespoň tedy na některých letech – tisknou tímto úsporným způsobem. Potom byl na programu dne oběd v letištní japonské restauraci. Objednal jsem si smažené vepřové maso s rýží a salátem. Jedli to tu skoro všichni. Nebylo to špatné, ale pro Evropana je takováto kombinace hlavního chodu a přílohy netradiční. Pak se blížil čas nástupu, a tak jsem se vydal do gatu. Hala byla opět přeplněná cestujícími směřujícími do Soulu.

Oběd v japonské restauraci
Nástupní gate

Palubní vstupenka vypadající jako účtenka a selfie před motorem tripla

Zpáteční let byl operován korejskou nízkonákladovou společností Jin Air a jejím Boeingem 777-200ER. Nástup probíhal na vzdálené stojánce, jeli jsme tedy autobusem, což bylo za deště nepříjemné. Hned při vstupu na palubu bylo jasné, že letadlo dříve používal Korean Air, což jsem si následně potvrdil na internetu. Jen sedačky byly nahrazeny jinými, bohužel bez obrazovek. Ty ovšem na krátkých letech stejně víceméně pozbývají významu. Jin Air ale operují i dálkové lety, například z Incheonu na malajsijské Kota Kinabalu. Nabídka SkyShopu byla už běžnější, přesto jsem zde také objevil nějaké kuchyňské náčiní. Na rozdíl od letu Asiana Airlines zde proběhnul, na místo rozlévání nápojů, ale nabídka byla omezená, a tak se prodej hrnců bohužel nekonal. Výlet skočil přistáním na RWY 32R letiště Gimpo.

Nástup za deště zpříjemnily kryté schody
Ekonomická kabina B777-200ER Jin Air
Nabídka SkyShopu. Ve srovnání s Asianou byl sortiment kuriózních předmětů značně omezený
Klesání na letiště GMP
Malé letiště nedaleko Soulu. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, o které se jedná. Pravděpodobně není určeno pro civilní provoz, neboť se nenachází označené na Flightradaru

Závěrečné selfie s letuškou Jin Airu a cesta do příletové haly

Jsem rád, že jsem cestu i přes obavy z počasí nakonec nezrušil. Byla by to velká chyba. I přes zavřená některá místa a špatné povětrnostní podmínky v pátek večer a v neděli ráno, a tím tedy nevyužitý čas pro poznávání i dalších zákoutí, se výlet vydařil, i díky povedenému spottingu. Během podzimu se sem na víkend chystám ještě jednou, abych to, co se nepodařilo, napravil.

 

 

 

#1

Odlet do Koreje – První spotting v ICN – N Seoul Tower – První den ve škole

 

 

✈️ Odlet do Koreje – 27. 8. 2019

Den D nastal v úterý 27. srpna 2019. Odlet. Volba routingu pro mě byla vcelku jasná. Ačkoliv máme z Prahy dvě přímá spojení se Soulem, bez většího rozhodování jsem se rozhodl pro let s mými oblíbenými Emirates přes Dubaj. To proto, že naší ‚YBOU,‘ na rozdíl od A380, jsem za poslední rok letěl několikrát (ne tedy do Soulu).

Hned ráno jsem zjistil, že na linku EK140 bude nasazeno letadlo registrace A6-EDD. Byl jsem trochu zklamaný, pač se jedná o jednu z nejstarších „velryb“ ve flotile společnosti (rok výroby 2008), která ještě není vybavena dotykovými obrazovkami na sedačkách, a stejně tak nenosí žádné speciální zbarvení.

Po rychle probíhajícím odbavení, rozloučení se s rodiči a kamarády, jsem nastoupil do letadla. Už v gatu mě překvapila nízká obsazenost letu. Podle mého odhadu cestovalo v ten den okolo 200 cestujících. Výhodou toho bylo, že většina cestujících měla pro sebe více sedaček a celý let tak byl mnohem pohodlnější. Mezi pasažéry byla i jedna známá osobnost, zpěvák Pavel Callta, sedící shodou okolností o řadu přede mnou. Samotný let, trvající něco málo přes 5 hodin, probíhal klidně. K večeři byla na výběr jako obvykle dvě teplá jídla, jedno z hovězího a jedno z vepřového masa. Poté nechyběla památeční fotka z polaroidu. V té době se naše letadlo již blížilo severnímu pobřeží Spojených arabských emirátů a po chvilce přistálo na dráze 30L dubajského letiště.

Odbavení na let EK140 Praha – Dubaj

Odevzdání zavazadel a rozloučení se s přáteli na letišti v Praze

Ekonomická třída Airbusu A380 Emirates
Večeře – hovězí maso s opečeným bramborem a špenátem

Fotka z polaroidu

 

 

✈️ DUBAJ

Parkovali jsme v zóně A. Návazný let do Soulu byl operován ze zóny C. Pravděpodobně z důvody opravy, nebo údržby podzemního vláčku spojujícího obě části Terminálu 3 byli cestující převáženi autobusy po letištní ploše, což bylo vcelku zdlouhavé. Po rychlém občerstvení v podobě pití a sendviče jsem šel čekat na odlet do východu C16. Návštěvu Emirates Official Store jsem tentokrát zavrhnul, neboť bych měl problém nakoupené předměty uskladnit. Ale určitě se tam stavím cestou zpět! Let EK322 byl operován letadlem registrace A6-EEB. To je o čtyři roky novější a má již zmíněné dotykové obrazovky  V nedávné době nosilo speciální zbarvení propagující FC Arsenal, před několika měsíci ale bylo odstraněno. Naštěstí jsem ho stihl dvakrát vyfotit, v Praze a v Paříži.

Zhruba dvě třetiny letu jsem prospal. Jeho obsazenost se přibližovala 100 %, tudíž komfort nebyl už takový jako při první cestě. Vedle mě seděli dva Alžířané, kteří cestovali s místním sportovním týmem pravděpodobně na nějaký zápas či soustředění. Většinu cestujících pak tvořili pochopitelně Korejci, byť mezi nimi bylo i jisté procento jiných národností. Ke snídani se podávala vaječná omeleta, výběr oběda pak byl podobný jako na předchozím letu. Převážná část trasy probíhala za světla a nad územím Číny. Po osmi hodinách jsme přistáli na dráze 34 letiště Incheon.

Gate C16 letiště v Dubaji

Oběd – kuřecí plátek s bramborem, paprikou a hráškem
Trasa letu vedla přes území Pákistánu a Číny

 

 

✈️ Přílet do Soulu

Největší korejské letiště na mě zapůsobilo velmi pozitivním dojmem. Je prostorné a udržované, působí svěžím a moderním dojmem, na rozdíl od některých evropských. Vedle nás parkoval Boeing 777-300 Thai Airways registrace HS-TKF nosící odnedávna speciální zbarvení připomínající královskou loď. Doufám, že se mi ho brzy podaří vyfotit! Kromě toho mě také přivítala ‚YBA,‘ odstavená na vzdálené stojánce.

Po výstupu z letadla do budovy terminálu následovala rychlá zdravotní prohlídka všech cestujících i členů posádky sestávající z měření teploty a odevzdání zdravotního formuláře, který bylo nutné vyplnit během letu. Poté přišla na řadu imigrační kontrola, vyzvednutí mých objemných zavazadel a vstup do příletové haly. Zde jsem si nejprve obstaral místní podobu Lítačky, T-Money Card, s motivem medvídka a kočičky, platící na všechny prostředky MHD, a objednal transfer do nedalekého hotelu, kde jsem unavený po dlouhé cestě strávil první noc.

Souprava metra, která spojuje letiště ICN a GMP s centrem Soulu
První „večeře“

 

 

🇰🇷 První den v Koreji

Další den jsem měl na programu stěhování na univerzitní kolej v centru Soulu. Protože ale ubytování probíhalo až v odpoledních hodinách, chtěl jsem ráno obhlédnout fotomísta pro spotting na Incheonu. Bohužel mě ale dostihl jetlag, a tak jsem byl rád, že jsem se probudil krátce před polednem…

Cesta do centra metropole byla vcelku náročná. Jednak jsem byl bez mobilních dat odkázaný pouze na vyscreenshotovanou mapu s jízdním řádem, jednak silně pršelo, a jednak nebylo jednoduché vézt ve jedněch rukou tři zavazadla, kdy každých několik metrů následovaly schody, vysoké obrubníky, či nerovné povrchy na chodnících. Do univerzitního kampusu jsem dorazil téměř po hodině a půl. Na první pohled mě překvapila jeho velikost a uspořádání na kopci. Dle slov místních se však jedná o jeden z menších vysokoškolských areálu v rámci Soulu a podobné kopce jsou pro město typické. Po ubytování se jsem zbytek odpoledne a večer strávil na pokoji.

 

 

✈️ První spotting

Pátek a sobotu jsem díky pěknému počasí strávil spottingem na letišti Incheon, vzdáleném od centra města zhruba 50 km, což odpovídá hodině jízdy. O samotném spottingu v Soulu na letištích ICN a GMP budu psát později. Když už jsem zmínil počasí, místní podnebí je podle mého názoru podobné středomořskému, alespoň aktuálně, na konci léta. Celkem vysoká je zdejší vlhkost vzduchu.

Výjezd na první spotting a posilnění nuletovým shakem a pečivem z francouzské bageterie
Observatoř „Sky Deck“ – výhled na RWY 16/34 s Terminálem 1 v pozadí

 

A teď malá ochutnávka z prvního spottingu v ICN:

Airbus A380-841, Asiana Airlines, HL7626
Airbus A330-343, AirAsia X, 9M-XXD
Boeing 777-3B5/ER, Korean Air, HL7203 – s městem v pozadí
Boeing 787-9 Dreamliner, LOT (Independence livery), SP-LSC
Boeing 787-9 Dreamliner, Ethiopian Airlines, ET-AUQ

 

 

🗽 N Seoul Tower

V neděli jsem se vydal na první výlet do města. Cílem byla vyhlídková a televizní věž N Seoul Tower na hoře Namsan. Se svou výškou 236 m n. m. se jedná o druhou nejvyšší stavbu ve městě. Ta je od univerzitního kampusu vzdálená necelou půlhodinu cesty metrem. Nachází se v rozlehlém přírodním parku. Dostat se k ní dá buď skrze něj pěšky, autobusy, nebo lanovkou. Já na cestu nahoru využil třetí možnost, na cestu dolů pak tu první. Pod věží se nachází vyhlídka a sbírka ‚Locks of Love‘. Dále se zde odehrávají různé tematické akce, v den mé návštěvy jakýsi rytířský souboj, a nechybí ani množství obchodů se suvenýry. Nejvíc mě zaujal ten s plyšáky. Z vrcholu věže je pak vidět celý Soul jako na dlani. Zároveň zde jsou umístěny popisky informující, jakým směrem leží vybrané světové metropole. K mému zklamání však chyběla Praha. Dle slov mého kamaráda, který do Soulu nedávno zavítal, tu však bývala. S krátkým blouděním mi výlet nečekaně zabral celé odpoledne, a tak ještě původně plánovanou návštěvu Changdeokgung Palace uskutečním až příště.

Vstupenka na lanovku

Výhledy z věže

Love lockers pod věží

Cesta přilehlým parkem

 

🏫 Škola

V pondělí začala škola a po ní mě čekalo zařizování nezbytných úkonů – žádost o vydání Alien Registration Card, obstarání místní SIM s mobilními daty a založení účtu, neboť ne všude akceptují karty vydané v zámoří. I další dva dny se nesly v podobném duchu.

Univerzitní kampus
Budova Sogang Business School
Z těchto všech zemí pocházejí mí zdejší spolužáci. Největší zastoupení mají Francie s USA
Školní jídelna
Místní banka, kde jsem si zařizoval korejský účet

 

Další cestování a spotting mám v plánu o nadcházejícím víkendu, kdy letím na nedaleký ostrov Jeju, a koncem příštího týdne, kdy se v Koreji slaví třídenní svátek Chuseok. Podle předpovědi má také dorazit tajfun! Uvidíme, jak to celé dopadne; o tom bude můj příští příspěvek.

 

První postřehy ze života v Koreji

  • Korejci jsou velmi důmyslní na všelijaká striktně daná pravidla, mnohdy pro Evropany až nesmyslná. Zatím jsem se s nimi setkal zejména na koleji a ve škole. Až si často říkám, zda jsem v té správné Koreji 
  • Místní strava není pro mě tak šokující, jak jsem očekával. Přesto jsem první dny navštěvoval výhradně řetězce známých fast foodů, nebo bageterií. Korejská kuchyně nabízí hodně smažených jídel. Je zde velké množství street food stánků.
  • Na rozdíl od Čech je složité najít na ulici odpadkový koš 

3 thoughts on “Petr letí do Koreje

  1. Anna

    Zajímalo by mě, jak tam studetnti bydlí, je možné napsat něco o kolejích, kde jsou studenti ubytovaní?

    Reply
    1. Petr Juriš

      Zdravím!

      Děkuji za dotaz.

      Na koleji bydlím vůbec poprvé, takže ty místní nemohu porovnat s českými. Pokoje jsou standardně dvojlůžkové, jiné uspořádání na této univerzitě bohužel není k dispozici. V nejvyšších patrech je možnost ubytovat členy rodiny a známé. Zařízení je dostačující. V suterénu se nachází posilovna, počítače, prádelna a jídelna.

      Platí tu poměrně dost pravidel, např. tato:
      – striktně genderově oddělené ubytování (každé pohlaví má jednu budovu, mezi nimi je společné lobby) a lze se setkat akorát ve společných prostorách v suterénu (prádelny jsou také oddělené); je prakticky nemožné, aby se osoba opačného pohlaví dostala do druhé části budovy, protože se všude prochází turnikety na čipové karty a zároveň je u nich většinou přítomen zaměstnanec
      – povinné členství v několika skupinách na soc. síti Kakaotalk, kam administrátoři posílají „důležitá“ sdělení
      – povinné vyplnění tzv. „Property Check“ formuláře – detailní otázky týkající se stavu zařízení pokoje po nastěhování
      – povinné vyplnění tzv. „Roommate Agreementu“ – forma dohody se spolubydlícím o pravidlech na pokoji; formulář se skládá ze 3 stránek A4 s otázkami např. na přesné časy, kdy bude otevřené okno/zapnutá klimatizace/rozsvícené světlo, v kolik hodin se bude vstávat a chodit spát apod. … dále raději bez komentáře, odpovědi typu „depends on current conditions“ … má sloužit při řešení případných sporů
      – povinné 3 tzv. „floor meetingy“ (cca po měsíci) konající se ve 23:00 v jídelně; ten první trval cca 30 min, kdy dvě třetiny času se dělela prezence zúčastněných a zbylou třetinu nám bylo zopakováno totéž, co první den při úvodní schůzce; po druhé a třetí schůzce následující inspekce na pokoji
      – povinná účast na nácviku požární evakuace
      – zákaz vycházení mezi 0-5 h, výjimkou je max. 10 min kouření před budovou a návrat po půlnoci, nastal-li odchod dříve (časy evidují turnikety, takže to je skutečně kontrolovatelné)
      – zákaz vstupu na kolej, je-li dotyčný natolik opilý, že není schopen se vlastními silami dopravit na pokoj a nemá po ruce osobu stejného pohlaví/zaměstnance, která by mu pomohla
      – povinné nahlášení každého termínu, kdy nespíme na koleji – vyplňuje se formulář v online systému a čeká se na schválení žádosti (po pravdě řečeno nevím, zda vůbec mají právo ji zamítnout)
      – jednou za měsíc sanitární den, kdy na pokoj přijde Korejec, který vydezinfikuje WC

      Za nedodržování/nerespektování jsou bydlícím přidělovány tzv. „penalty points,“ za jeden prohřešek většinou 30-50b, při 150b se koná meeting v kanceláři vedení, při vyšším počtu dochází k předčasnému vystěhování. Takže teoreticky je možné se po prvním tydnu propracovat na ulici…

      Na druhou stranu lze získat i „reward points,“ to za účast na floor meetenzích, fire drillu a pobavilo mě, že i za nahlášení podezření výskytu TBC i v případě, že se nemoc neprokáže. Takže v zoufalství asi stačí oznámit, že spolubydlící vykazuje příznaky uvedené choroby a máte body k dobru 😀

      To je ve zkratce vše, co mě v tuto chvíli napadá. Jo, je to tady docela striktně nastavené, první dny jsem si připadal jako ve vězení nebo jako o několik kilometrů severněji, ale už jsem si tu zvyknul. Některá nařízení mi přijdou vcelku směšná, ale takoví hold Korejci jsou, potrpí si i na maličkostech. Ještě bych měl zmínit, že Sogang je křesťanská univerzita, i částečně proto jsou možná pravidla taková, jaká jsou.

      Škole a koleji časem věnuji jeden z příspěvků, kde se rozepíšu ještě více.

      P.

      Reply
      1. Anna

        Děkuju moc za vyčerpávající popisek, to by asi vydalo na samostatný článek 🙂 A to TBC mě pobavilo 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *