Letušky a stevardi ČSA vzpomínají na OK-YBA

Je to přesně týden od momentu, co flotilu Českých aerolinií po sedmi letech opustil jejich jediný dálkový letoun, Airbus A330-300 OK-YBA, pravidelně operující linku mezi Prahou a Soulem. Tato smutná, leč očekávaná událost zasáhla nejen řady leteckých nadšenců, ale také samotné stevardky a stevardy Českých aerolinií, kteří v tomto letadle strávili doslova část svého života. Dnes pro vás s pěti z nich přinášíme unikátní rozhovory.

Báře, Denise, Honzovi, Kláře a Zuzaně jsme položili tři otázky:

  1. Kdy jsi poprvé letěl/a s OK-YBA? Jaké jsi měl/a pocity na svém prvním dálkovém letu v pozici stevarda/stevardky?
  2. Utkvěl Ti v paměti nějaký nezapomenutelný okamžik, který jsi zažil/a na palubě OK-YBA, ať už pozitivní či negativní?
  3. Změnila OK-YBA a pravidelné létání do Soulu nějak Tvůj život nebo životní styl? Co se Ti v Soulu nejvíce líbilo a na co nejčastěji vzpomínáš?

Barbora

Vždy jsem snila o tom, pracovat jako letuška ve velkém letadle na nějaké dálkové lince, a díky OK-YBA a lince do Soulu se mi tento sen splnil. Pokaždé, když si na „Ybu“ vzpomenu nebo když si prohlížím fotky v telefonu, začne mi tlouct srdce, protože to byla a je opravdu srdcová záležitost.

Můj první let do Soulu se odehrál 10. června 2018 a už od rána toho dne jsem cítila kombinaci extrémní nervozity a obrovské natěšenosti. Všichni moji kolegové na letu byli úžasní, stejně jako cestující, nervozita proto hned opadla a já si vše užívala na sto procent.

Kromě dechberoucích výhledů z kokpitu, které pro mě byly vždy nezapomenutelným zážitkem, jsem zažila ještě jeden, na který nikdy nezapomenu. Byl to den, kdy se mnou letěla do Soulu jako cestující má maminka. Mamka má z létání velký strach, ale když se pohodlně usadila v business class a zažila hladké přistání jako do peřin, hned změnila názor.

Létání do Soulu ovlivnilo můj život v tom nejlepším slova smyslu. Jelikož jsem tam byla každý měsíc minimálně jednou, vytvořila jsem si ke všemu výjimečný vztah. Zamilovala jsem si korejskou kuchyni, místní výbornou kávu a v neposlední řadě také úžasnou kosmetiku. Jsem neskutečně šťastná, že jsem měla tu možnost létat nádherným strojem OK-YBA a poznat Soul a korejskou kulturu.


Denisa

“Yba” pro mě znamenala noblesu. I přes to, že jsem na ní kolikrát do Soulu a zpět letěla i čtyřikrát za měsíc, vždy to pro mě byl svátek a pokaždé jsem v břiše cítila takové šimrání. Do každého letu jsem dala kus sebe, abych společně s celou posádkou poskytla našim cestujícím co nejkvalitnější servis.

Můj první let s OK-YBA byl pro mě splněným snem! Byla jsem strašně nervózní a zároveň jsem se cítila neuvěřitelně šťastná. Měla jsem obavy, jak zapadnu do kolektivu, protože lety do Soulu operovala jen skupina vybraných stevardů. Ale měla jsem opravdu neuvěřitelné štěstí na posádku a všichni se mi snažili se vším pomoci, za což jsem jim byla vděčná, zejména pak purser a inspektor Zdeněk Polášek, se kterým jsem absolvovala vyváděcí let a typové přezkoušení na Airbus A330. Svou láskou k létání a poskytování prvotřídního zákaznického servisu mi předal spoustu zkušeností a naučil mě, jak se co nejvíce orientovat na detaily a poskytovat cestujícím služby na co nejvyšší úrovni. Za to, jaká jsem byla letuška, vděčím z velké části právě jemu.

Úžasných chvil na OK-YBA jsem zažila nespočet. Každý let byl výjimečný. Často se mi stalo, že jsem kvůli časovému posunu v Soulu nemohla spát, a tudíž jsem byla celkem unavená před zpátečním letem zpět do Prahy. Ovšem pokaždé, když jsem vstoupila na palubu tak výjimečného letadla a viděla úsměvy na tvářích našich spokojených cestujících, vlila se mi krev do žil a já byla opět plná energie. Nicméně nejsilnějším zážitkem pro mě byl let OK190 operovaný 31. prosince 2019, kdy jsme na palubě letadla OK-YBA slavili Nový rok. Všichni členové posádky jsme měli při nástupu cestujících na hlavě čelenky s nápisem “Happy New Year” a já s dalším kolegou zároveň na očích škrabošky a boa. Cestující z nás byli doslova nadšení a spousta z nich žádala o fotografie. Na palubě tak panovala velmi zábavná atmosféra. Přesně o půlnoci jsme cestujícím v business class servírovali šampaňské a popřáli jim hezký Nový rok. To jsou ty momenty, které si jak posádky, tak cestujícÍ pamatují ještě dlouho potom.

Létání do Soulu na OK-YBA mi naprosto změnilo život a mohu s klidným srdcem říct, že jsem si žila svůj sen a s „Ybou“ a svými kolegy strávila nejkrásnější dva roky svého života. Těžko se to bude překonávat. Létání, zejména pak této dálkové linky, mě naprosto pohltilo a doslova jsem jím žila. Nebyla to pro mě práce, ale životní styl. Na Soulu se mi nejvíce líbilo to, že ačkoliv představuje naprosto odlišný svět od našeho evropského, cítila jsem se tam vítána a byl to pro mě takový druhý domov, kam jsem se pokaždé ráda vracela. Je hezké, že i v takové moderní uspěchané metropoli, jakou Soul bezesporu je, člověk najde i místa jako Gyeongbokgung Palace nebo Hanok Village, kde je možnost půjčit si tradiční korejský kroj zvaný “hanbok”, ve kterém se můžete cítit jako korejská princezna. Právě půjčení tohoto kroje společně s kolegyní je jedním z mých nejsilnějších zážitků ze Soulu vůbec a vždy na něj ráda vzpomínám.


Honza

Myslím si, že „Yba“ všem, kteří na ní létali, přirostla k srdci, a stejně tak tomu bylo i u mě. Možná to bylo dáno tím, že ve své době byla jediným dálkovým letadlem u ČSA. Vybavují se mi lety do Soulu, které většinou utekly velmi rychle, naopak cesta zpět do Prahy se někdy opravdu “táhla”. V zadním galley bývala za letu velká zima, naopak v galley za business třídou “vedro” a nešlo s tím nic udělat.

Přesné datum první letu s OK-YBA do Soulu si už nepamatuji, ale bylo to někdy ke konci roku 2013. Po zrušení dálkových letů ČSA v roce 2010 jsem už nepočítal s tím, že někdy budu létat jako stevard na širokotrupém letounu. S příchodem A330 do flotily ČSA se mi však naplnil opak a jsem za to moc rád!

Okamžiků, na které nikdy nezapomenu, bylo spousta a mohl bych o nich vyprávět celé večery. Tím, že počet stevardů, kteří létali na OK-YBA, byl omezený, tak jsme se všichni dobře znali a létali jsme spolu častěji.

Dálkové lety do Soulu byly velmi fyzicky náročné, např. z důvodu časového posunu. Proto bylo velmi důležité si po příletu do Koreje dobře odpočinout. Zbytek pobytu byl už většinou ve znamení nákupů vyhlášené korejské kosmetiky a dalších oblíbených produktů. Pokaždé jsem se těšil na vynikající korejské jídlo, mj. Bibimbap, sushi rolky, Bulgogi soup a jiné, cestu AREXem (rychlodráhou) do města a zpět na letiště Incheon, kde se nacházel posádkový hotel, caramel iced latte u Dunkin Donuts, nákup masek na Myeongdong u “báby v podchodu” a na spoustu dalších věcí. Rád také vzpomínám na výlety, například do jihokorejského Busanu, druhého největšího měst v zemi, nebo na ostrov Muuido nedaleko letiště.


Klára

Když se řekne OK-YBA, představím si práci v business třídě a moji oblíbenou pozici 2R nebo 1R.

Svůj vyváděcí let na OK-YBA do Soulu jsem absolvovala v květnu 2018. Vzpomínám si, že jsem byla na sebe strašně moc pyšná a při vzletu mi dokonce ukápla slzička, neboť se mi splnil dětský sen. Bylo to moje vysněné povolání. Také jsem byla nervózni, ale brzy ze mě veškerá nervozita opadla, protože jsem měla moc fajn posádku a všichni mi pomáhali. Dělala jsem servis v ekonomické třídě a pamatuji si, že mi to trvalo strašně dlouho. Tímto chci poděkovat kolegyni Lucce za její trpělivost. Také jsem zjistila, že když korejský cestující řekne “kopí”, tím rád by dostal kávu.

Nezapomenutelných okamžiků bylo několik. Nejvíce jsem si vždy cenila chvály ze strany cestujících. Jeden pán z business třídy nám při výstupu z letadla řekl, že jsme byli lepší než Emirates, že nám strašně moc děkuje a že si tento let bude dlouho pamatovat.

Létání do Soulu mi změnilo život. Zvykla jsem si na korejské jídlo, na nákupy kvalitní korejské kosmetiky, ženšenu a vlastně všeho, nač si vzpomenu. Chybí mi naše místní „Příkopy”, kde jsme všichni nakupovali doslova jako blázni a v autobuse na cestě z města do hotelu si pak vzájemně ukazovali naše úlovky, dále paní „Bohdalka”, u které jsme směňovali peníze, a také obchůdek, kam jsme chodili pro již zmíněný ženšen a kde nás paní prodavačka vždy vítala s úsměvem od ucha k uchu, přičemž věděla, že jsme cabin crew z Česka. Chybí mi úplně všechno. Dokonce i ty probděné noci kvůli časovému posunu. Létání do Soulu mě moc bavilo.


Zuzana

Když se řekne „Yba“, představím si úžasnou část svého leteckého života. „Yba“ pro mě není jen letadlo, je to člen rodiny ČSA. Neuvěřitelně mi přirostla k srdci. Když jsme se bavili s kolegy, mluvili jsme o ní ne jako o A330, ale jako o naší „Ybušce“.

S OK-YBA do Soulu jsem poprvé letěla 18. května 2018. Byla jsem velice nervózní, jelikož jsem nevěděla, co všechno mě čeká, jak to všechno probíhá a jaké to v Soulu asi bude. Ale kolegové byli velice vstřícní a ochotní mi vše ukázat, jelikož se tato linka velmi lišila od linek evropských.

Nezapomenutelných okamžiků z paluby je hodně. Od těch, kdy jsem si užila velké legrace s kolegy, až po ty, co jsem se dívala z okénka na jedinečné výhledy. Ale existuje jeden moment, na který si poslední dobou často vzpomenu, a to když jsme přistávali v Praze. Já koukala do kabiny na cestující, u toho hrála Vltava a já si v duchu říkala, že přijde den, kdy to už neuvidím a nezažiji – to nádherné letadlo, tu kabinu a sebe na jumpseatu v uniformě, kterou jsem velmi hrdě nosila až do konce svého létání.

Létání na „Ybě“ do Soulu kompletně změnilo můj život a celkový pohled na něj. Zažila jsem tak nádherné okamžiky a byla v prostředí, které je natolik specifické, jako létání u ČSA samo o sobě. To zkrátka musíte zažít, abyste pochopili, proč letušky, stevardi a piloti mají létání jako drogu. Na OK190 byl nejlepší ten fakt, že to byla už jediná „pravá“ linka Českých aerolinií, do které nic nezasahovalo. Užívali jsme si, že můžeme dělat prvotřídní servis a že v Soulu společně půjdeme ke Kvapilovi (restaurace, která dostala tento název od kolegů). Je to takové množství nezapomenutelných zážitků, že bych o nich mohla vyprávět celé hodiny. A já jsem velice pyšná a hrdá, že jsem toto vše mohla zažít. České aerolinie jsou pro mě jedna z nejlepších etap mého života. Nikdy na ně nezapomenu a navždy budu jejich hrdá letuška. Protože zastávám ten názor, že je-li člověk jednou stevardem u ČSA, nosí to v srdci navždy a stále se jím cítí.

3 komentáøù

  1. Já vím!

    Já vím, prostě závist! 😜

    Odpovìdìt
  2. Nevim jeste vic

    A vsechno bylo ruzove a obcas se na palube objevil duhovy jednorozec. My ji nerikali A330, ale chYBA.

    Odpovìdìt
  3. Tak nevím

    Nevím proč, ale nějak mi to připomíná slohovou práci z 2.ročníku SŠ…

    Odpovìdìt

Odpovìzte na Tak nevím Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Hide picture