Ve druhé půlce srpna jsem byl upozorněn na chybový letenkový tarif, který nevědomky uvolnila do prodeje společnost TAP Air Portugal. Jednalo se o segment z Vídně do Lisabonu za cenu v přepočtu necelých 30 eur, přičemž samotná letenka stála pouhé 1 euro a zbytek představovaly letištní poplatky. V případě lowcostových aerolinek se jedná ve své podstatě o běžnou cenu, ovšem TAP nabízí tarify zpravidla několikanásobně dražší, proto jsem neváhal, ověřil aktuální epidemiologickou situaci v Rakousku a Portugalsku včetně cestovních omezení a letenku ihned zakoupil. Výlet jsem se rozhodl pojmout jako osobní zmapování aktuálních “covidových” opatření v letecké dopravě, proto jsem pro zpáteční cestu zvolil naopak nízkonákladového dopravce, abych měl porovnání napříč spektrem leteckých společností z hlediska jimi poskytovaných služeb.
Jak se dostat z Prahy do Vídně? Letecky? Po kolejích? Nebo po silnici? První možnost by byla ideální, jenže nejdražší, což pro studenta umocněno současnou dobou není příliš akceptovatelné. Cesta autem je sice pohodlná, ale vznikají dodatečné často nemalé náklady na parkování na letišti. Autobusem až na nezbytně nutné výjimky do zahraničí nejezdím. Proto vyhrál vlak. Ačkoliv jsme na leteckém serveru, neodpustím si stručnou poznámku ke společnosti RegioJet. Zakoupil jsem si jízdenku do nejlevnější třídy Low cost. Byl jsem si vědom, že nebudu cestovat v luxusu, i přesto mě úroveň služeb nemile překvapila. Při hledání sedačky uvedené na místence mě mé kroky zavedly do retro vagonu z první poloviny 60. let minulého století, v němž nefungovala wifi, zásuvka ani toaleta, a jako bonus se celým jeho prostorem nesl velice nepříjemný odér. Konfigurace sedaček 1-2 spolu s nezvykle velkými roztečemi napověděly a web pro železniční fajnšmekry potvrdil, že vozy byly v období své největší slávy určeny pro první třídu německých vlaků kategorie EC a IC. Poté, co je Deutsche Bahn po více než půl století provozu vyřadily, zakoupil RegioJet celkem 17 kusů a v prosinci loňského roku je nasadil na své vybrané komerční spoje. Pro zdatnější jedince v oboru doplním, že se jedná o vozy s označením Bmpvz.
Vraťme se zpět k letectví. Vídeňské letiště jakožto výchozí destinaci jsem využil teprve podruhé za svou “cestovatelskou kariéru”. Momentálně jsou všechny lety odbavovány z Terminálu 3, zbylé dva jsou zavřené. Cestujícím je k dispozici jen jeden salónek, a to SKY Lounge. Přístup do něj mají pasažéři business class, first class a držitelé věrnostních karet vyšších statusů několika vybraných leteckých společností, ostatní si jej mohou zaplatit za poplatek 33 eur. Podrobnější informace naleznete zde. Snížený byl rovněž počet otevřených restaurací v neveřejné části letiště. Volný čas lze pohodlně strávit na pohovkách v blízkosti odletových východů. Ve všech prostorách letiště platí povinnost nošení ochrany dýchacích cest a na každém rohu je možnost dezinfekce rukou. Co se týče doporučovaných dvoumetrových odstupů, nevšiml jsem si, že by je kdokoliv kontroloval, případně vymáhal, natož dodržoval. Soudě dle koncentrace cestujících na první pohled nebylo patrné, že letecká doprava prochází doposud největší krizí. Nutno podotknout, že většinu v létě obnovených linek odtud operují převážně nízkonákladoví dopravci a domácí Austrian Airlines, a to z části do turistických letovisek. Vzhledem k omezeným možnostem cestování z Prahy tak Vídeň představuje dostupnou alternativu pro české turisty, a i tento fakt tedy determinuje zmíněný vyšší počet cestujících.
🛫 VÍDEŇ (VIE) – LISABON (LIS)
TP2261 TAP Air Portugal A320-251N CS-TVF
Jak jsem již zmínil v úvodu, pro cestu do Lisabonu jsem zvolil společnost TAP Air Portugal. K těmto aeroliniím chovám od dětství značné sympatie, neboť se mi velice líbí zbarvení jejich letadel. Linku TP2261 operoval rok starý Airbus A320neo registrace CS-TVF v livery Star Alliance. Novotou zářící stroj byl prostorný a o poznání tišší než Airbusy ceo, vytknul bych snad jen nepolohovatelné sedačky v economy class.
Při nástupu překvapivě nebyl uplatněn prioritní boarding. Posádka se chránila pouze běžnými rouškami, přičemž jeden ze stevardů si ji dokonce během letu na nějakou dobu sundal. Každý cestující obdržel jeden balený vlhčený ubrousek. Obsazenost činila 33 %, dle dostupných dat cestovalo 7 pasažérů, z toho 6 zaměstnanců, v business class a 51 pasažérů v economy class, včetně několika Čechů. V rámci opatření pro prevenci šíření infekce mezi cestujícími nebyly v kapsách sedadel ani palubní časopis, ani nabídka palubního prodeje, popřípadě jiné letáky, nýbrž pouze bezpečnostní instrukce a sáček na zvracení.
TAP nabízí 6 tarifů letenek – Discount, Basic, Classic, Plus, Executive a Top Executive. Basic a vyšší zahrnují v ceně letenky odbavené zavazadlo, Classic a vyšší pak i bezplatný výběr sedačky a jídlo na palubě. Nevšiml jsem si však, že by byl komukoliv v economy class podáván servis, posádka nabízela jen občerstvení za poplatek. Strava v business class na první pohled reflektovala nynější standard, tedy žádný porcelán, ale pouhou kartonovou krabičku s jednotlivými „chody“ zabalenými v igelitu či jednorázových plastových miskách. Z plastu byl i příbor. Nekonal se ani tradiční welcome drink. Z uvedených důvodů bych cestování v této třídě na evropských linkách v současnosti nedoporučil, neboť poměr ceny a kvality bývá díky omezením značně nevyrovnaný.
Samotný let trval 3 hodiny 17 minut. Po startu z RWY 29 vídeňského letiště a levotočivé devadesátistupňové zatáčce letoun zamířil na Milán a poté podél jižního pobřeží Francie přes Marseille na Barcelonu a Madrid. Přistání na RWY 03 letiště v portugalské metropoli doprovázely silnější turbulence. Výstup po schodech na plochu a následná cesta autobusem umožnily skvělý pohled na desítky odstavených letadel portugalských aerolinií. Anticovidová opatření na letišti Humberta Delgada se podobala těm, na něž jsme zvyklí z Prahy.
Ani Česká republika, ani Rakousko, nebyly toho času pro Portugalsko rizikovými zeměmi, proto jedinou procedurou nutnou k umožnění vstupu na jeho území bylo vyplnění formuláře „Personal Locator Card“ s osobními údaji a informacemi o místě pobytu.
V Lisabonu jsem strávil pouze jeden den, a to samozřejmě spottingem, byť ve velmi řídkém provozu oproti normálu. Největšími nynějšími místními lákadly jsou B777-300ER TAAG Angola Airlines, A330neo Azul Airlines, A330 Capital Airlines, E195-E2 Binter Canarias a v neposlední řadě samozřejmě A330neo TAP Air Portugal v několika speciálních zbarveních. Bohužel se mi nepodařilo vyfotit ani jedno z těchto letadel, ovšem většinu z nich jsem již viděl při mé minulé a zároveň delší návštěvě tohoto letiště před dvěma lety. Za foto výletu bych tak označil A321neo TAPu, nový typ ve flotile, používaný především pro transatlantické lety na východní pobřeží USA. Lisabonské letiště lze označit jako spotter friendly, neboť nabízí řadu pěkných fotomíst, byť s obtížnější dostupností.
🛬 LISABON (LIS) – VÍDEŇ (VIE)
W62844 Wizz Air A320-232 HA-LSA
Cestou zpět do Vídně jsem využil služeb společnosti Wizz Air. Let byl odbavován netradičně na Terminálu 1, neboť Terminál 2 lisabonského letiště určený výhradně pro nízkonákladové dopravce byl toho času z důvodu pandemie dočasně uzavřen. Linku W62844 operoval dva roky starý Airbus A320 reg. HA-LSA. Load factor činil pouhých 10 %, v letadle cestovalo 17 lidí. Měl jsem tak sám pro sebe celý emergency exit, který zůstal neobsazen a mohl jsem si na něj zdarma přesednout. Z převážné části slovenská posádka se chránila opět pouze rouškami. Více omezený byl palubní prodej, kde nebyly v nabídce žádné bagety ani ohřívaná jídla. Let trval 2 hodiny 55 minut.
Protože Portugalsko figurovalo na rakouském seznamu rizikových zemí, při příletu se každý cestující musel prokázat negativním koronavirovým testem, nebo nastoupit do povinné karantény. Cestující z jiných zemí, kteří ve Vídni transferovali a pro svou další cestu využili jiný způsob přepravy (vlak, autobus či auto), museli odevzdat vyplněnou deklaraci o okamžitém opuštění země bez zbytečných prodlev. V praxi to znamenalo, že v případě pozdně večerních příletů bylo třeba přečkat noc mimo jakékoliv ubytovací zařízení a první možným spojem odcestovat. Celý kontrolní proces měla na letišti na starosti armáda.
Závěrem mohu konstatovat, že cestování v době koronavirové nese svá specifika a je zapotřebí pečlivě si nastudovat veškerá omezení týkající se zejména vstupu do a návratu z jednotlivých zemí, ovšem kladně hodnotím nižší obsazenost letadel, která přispívá k vyššímu komfortu v podobě možných volných okolních sedaček (po domluvě s posádkou nebývá problém s přesazením do volnější části letadla). Je nutné počítat se sníženou úrovní palubního servisu i služeb na letišti, což však dle mého osobního názoru na středně dlouhých letech po Evropě nemá rozhodující charakter.
Aktuální fotoreport ze Sky Lounge Vídeň:
https://www.jidlonacestach.cz/letistni-salonek-sky-lounge-viden/